Těhotenství trvá 40 týdnů +/- 2 týdny počítáno od prvního dne poslední menstruace. Pak hovoříme o tzv. porodu „v termínu“. Z toho vyplývá, že do 42+0, tedy dva týdny po termínu, by měla žena být již po porodu a miminko šťastně na světě v postýlce. Někomu v tom ale musí lékaři pomoci. Jestliže žena překonala termín porodu a neporodila, hovoříme o tzv. přenášení. Ovšem alfou a omegou u přenášení je správné určení samotného termínu (více viz článek „Termín porodu“). Jestliže měla žena v prvních 12ti týdnech proveden ultrazvuk a podle něj neodpovídal termín porodu tomu podle menstruace, lze ještě v porodnici (tam většinou ženy začínají chodit asi měsíc před termínem) termín porodu přepočítat a posunout.

Miminko v děloze vyživuje placenta. Ta má také dále funkci dýchací (nahrazuje plíce, dodává miminku kyslík a odvádí kysličník uhličitý), hormonální, vylučovací (odvádí odpad metabolismu). Bez placenty nemůže miminko být. S přenášením je problém v tom, že funkce placenty je časově omezena. Je dimenzována max. na 42 týdnů. Časem stárne a objevují se na ní tzv. infarkty. Některá céva se uzavře a část placenty de facto odumře a nemůže plnit svoji funkci. Je to podobné jako při srdečním infarktu. Jestliže by se tedy těhotenství neukončilo, tak by postupně placenta přestávala fungovat. Miminko by napřed přestalo růst - nedostávalo by živiny, ale mělo by ještě přísun kyslíku. Kdyby pak po čase byl i nedostatek kyslíku, miminko by odumřelo. Proto chceme, aby všechny ženy byly dva týdny po termínu již porozeny.

Při přenášení jsou pro stav miminka vyšší rizika, je tedy třeba počítat s častějšími kontrolami, aby bylo pod bedlivějším dohledem. V týdnu 40+0-41+0 počítejte se dvěma kontrolami včetně natočení CTG, kardiotokografu (srdeční frekvence miminka). Při první kontrole po termínu, je-li to možné, se provádí tzv. Hamiltonův hmat, který pomáhá porod vyvolat. Pro maminky je často bohužel nepříjemný. Při poševním vyšetření, je-li hrdlo alespoň pro prst otevřené, se lékař pokusí prst zavést co nejhlouběji a následně „odloupnout“ vak blan od děložní stěny. Tím pak dojde k vyplavení prostaglandinů, tzv. tkáňových působků, které mají pozitivní vliv na spouštěcí mechanismus porodu.

V dalším týdnu, 41+0-42+0, pak jsou kontroly včetně CTG ob den. To samozřejmě jen v případě, že je vždy vše v naprostém pořádku. Jestliže ne, tak je žena přijata do nemocnice a směřována k porodu.

V našich podmínkách bývá obvyklé, že deset dní po termínu, tedy 41+3, se provádí vesměs ambulantně tzv. oxytocinový zátěžový test (OZT). Jedná se o hodinové vyšetření při stálém sledování CTG miminka: Napřed se dvacet minut točí kardiotokograf jako obvykle, pak Vám je do žíly aplikována malá zvyšující se dávka hormonu oxytocinu, který za normálních okolností vyvolává děložní stahy a tedy porod. Pak opět dvacet minut jen CTG. Dlouhý záznam musí vždy hodnotit lékař. Sleduje jednak samotný CTG záznam, na kterém lze vysledovat známky toho, že placenta již nefunguje zcela ideálně. Dále lékař sleduje, zda oxytocin vyvolal nějakou děložní kontrakci, stah. Pokud kontrakci vyvolal, znamená to, že je děloha na hormon dobře citlivá a že by případné vyvolání porodu mělo být úspěšné. Jestliže se to povedlo, tak jak na samotnou kontrakci - tedy stresovou situaci - reagovalo samotné miminko. V případě, že test proběhl dobře - tedy CTG záznam je normální a na případnou kontrakci miminko reagovalo dobře, jde maminka ještě domů. Pozitivní test znamená, že došlo k vyvolání kontrakce. Negativní, že se stahy neobjevily, ale CTG záznam miminka je v pořádku. Suspektní, když na kontrakci miminko reaguje nedobře, to pak maminka musí již zůstat pod lékařským dohledem. Vedlejším efektem OZT bývá často podráždění dělohy oxytocinem, které během 1-2 dnů vyvolá samotný porod a situace přenášení je vyřešena.

Jestliže jste stále těhotná 12 dní po termínu, tedy 41+5, tak většina porodnic již maminky přijímá k vyvolání, indukci porodu. Záleží to jednak na zvyku pracoviště, ale také na konkrétním nálezu na děložním hrdle u dané konkrétní maminky. Je-li hrdlo otevřeno pro prst či více v celé délce, lze předpokládat, že vyvolání porodu bude rychlé a lze počkat s přijetím k hospitalizaci až na samotný den 42+0. Je-li ale hrdlo tuhé, zcela uzavřené, je hospitalizace v den 41+5 nutná. Hned by se měla zahájit tzv. preindukce, tedy příprava děložního hrdla. Preindukce i samotná indukce, tedy vyvolání, se provádí prostaglandiny, již výše zmíněnými tkáňovými působky. Na trhu jsou k dispozici nejvíce v tabletách, ale i gelu či napuštěném vlákně. Při preindukci se zavádí prostaglandiny do poševní klenby, tedy do blízkosti hrdla (nikoliv přímo do něj, protože je uzavřeno). Díky tomu by hrdlo mělo „dozrát“ a alespoň částečně se otevřít. Pak lze přistoupit k samotné indukci, tedy zavedení prostaglandinů přímo do děložního hrdla či pod vak blan. Předtím je třeba mít natočené CTG, které je zcela v pořádku. Obvykle do hodiny začnou u ženy kontrakce. I hodinu po zavedení prostaglandinů se točí kontrolní CTG záznam, jak reaguje miminko. Může se stát, že žena má po hodině opravdové kontrakce, přitom se ale nijak nemění nález na děložním hrdle. Ten se totiž může začít měnit až po delším čase, řádově i hodinách. Někdy po pár hodinách kontrakce nakonec ustanou a postup se musí další den, po té co si maminka odpočine a nabere nové síly, zopakovat. Proto mají maminky, které zažily vyvolání porodu, pocit, že rodily i několik dní. Je jasné, že přirozený začátek porodu je příjemnější. Stahy jsou nejprve jen sem tam a slabé a postupně se interval mezi nimi zkracuje a jejich intenzita se zvyšuje. U indukce jsou rovnou kontrakce intenzívní a ještě velmi časté. Jinak to ale bohužel zatím dnešní medicína neumí.

Když po 2-3 dnech nedojde přes indukci k porodu, ukončuje se těhotenství císařským řezem, jiná možnost není.

Jsou situace, kdy z medicínského hlediska je třeba porod začít vyvolávat dříve než 41+5 (42+0): například rostoucí krevní tlak maminky, opakovaně ne zcela ideální CTG záznam miminka, známky stárnutí placenty na ultrazvuku, když miminko přestane růst, apod. Hlavní skupinou jsou ale diabetičky, které musí být po porodu už do termínu (tedy 40+0), protože u nich placenta stárne rychleji a riziko odumření plodu po termínu je vysoké.

Podobná výše popsané indukci je tzv. „provokace“ porodu. O té hovoříme v situaci, kdy mamince odteče plodová voda, ale kontrakce se ani po cca 24 hodinách samy neobjeví. Zde se podle nálezu postupuje buď stejně jako při indukci (je-li hrdlo uzavřeno), ale častěji se používá infuze do žíly přímo s oxytocinem.

Na vyvolání porodu existují i dvě „babské“ rady. Jednak fyzická práce či pohyb - tedy mytí oken, kompletní gruntování, mytí schodů či naopak chození po schodech, apod. Druhá rada zní - pohlavní styk. Mnoho žen na sex již v této fázi těhotenství nemá chuť, ale pravda je, že sperma obsahuje prostaglandiny, proto to opravdu může fungovat. Doporučit to lze samozřejmě jen u zcela fysiologického, normálního těhotenství. Nástup kontrakcí pak bývá zcela přirozený a tím pádem „příjemnější“ než u nemocničních prostaglandinů.

Comments (0)

Subscribe to this comment's feed

Show/Hide comment form

Name

Website

Comment

smaller | bigger

Subscribe via email (Registered users only)

Write the displayed characters

Add Comment Preview