Nechápavě jsem zírala na štukový strop, zlatem se třpytící drahé tapety a přišla jsem k sobě, až když se vedle mě něco pohnulo. Vlastně jsem se pěkně lekla. Snad nikdy jsem s nikým v posteli nespala a teď to byla zvláštní, divná zkušenost. Byla jsem zvyklá na soukromí a první pocit byl nepříjemný a omezující. Irena ležela na břiše, jen trochu zahalená do průsvitného přehozu a naše nohy se dokonce dotýkaly.

Přivřela jsem oči a snažila jsem se to zkoumat. Už dlouho to byla tajná touha a téma většiny horkých snů před usnutím, spát s někým, koho mám ráda. I opičák Bedřich o tom asi věděl své. Vždycky to ale samozřejmě měl být kluk, pěkný kluk a tak to teď všechno trochu hořklo. I noční zážitky. Rozkoš za rozkoší, uspokojení a čistá extáze. S klukem jsem nikdy nezažila ani náznak, ale snad se to dá ještě dohnat.

Chtělo se mi ještě spát, ale zvítězila žízeň a trochu i zvědavost. Opatrně jsem se sunula po kolébavé matraci a hedvábné prostěradlo příjemně laskalo nahé tělo. Jestli budu někdy dost bohatá, určitě si takový luxus pořídím. Přikrývka, přehozená přes boky šla se mnou a taky jsem musela žasnout, jak takový tenounký, skoro průhledný šáteček dokáže krásně hřát i chladit. Před zrcadlem jsem si s ním zkusila trochu pohrát. Modrá barva mi rozhodně sluší. Omotala jsem ho nakonec jen kolem pasu, jako svádivou sukénku.

Potichu jsem proklouzla do chodby, do koupelny a potom do obývacího pokoje. Všude bylo ticho a klid, i když už slunce stálo vysoko na obloze. Irena měla s počasím pravdu, bylo nádherně. Zřetelně jsem cítila, jak se celé tělo protahuje a raduje. I takový ten krásně slabý pocit ve stehnech mi připomínal, jak jsem na světě ráda.

Zamířila jsem na terasu a málem jsem zašlápla Janu. Ležela na kožešině před krbem, přesně tam, kde se toho tolik stalo. Spala, napůl na břiše a na boku, s pažemi složenými pod hlavou. Sedla jsem si do křesla a prohlížela nahé, odpočívající tělo. Asi jsem hledala skrytou sílu a mrštnost, ale našla jsem jen půvab a dokonalost. Opálenou pokožku, nádherně se vyjímající na bílé kožešině. Zamyšleně jsem vstala, uvolnila sukénku a opatrně jsem přes ní rozprostřela hedvábný šátek. Snad se jí teď bude lépe snít.

V ledničce jsem našla džus a plnou sklenici jsem si vzala s sebou ven. Na sluníčku už bylo dokonce horko. Zkontrolovala jsem zase své okno, vznášející se nad sadem a usadila jsem se na zahradní židli. Jindy bych už byla touhle dobou dávno po snídani, ale dnes je to jinak. Dnes jsem začala žít. Čeká mě spousta báječných věcí a večer oslava maturity. Rozkošnicky jsem se protahovala, svěží vzduch sváděl, ale odolala jsem prosluněné zahradě i azurovému bazénu.

Vrátila jsem se do ložnice. Irena teď ležela na boku, s nataženou paží, jakoby mne hledala. Jestli Pavla byla elegantní, štíhlá kočka a Jana nádherný, divoký čertík, tak tohle byla doopravdická ženská. Sexbomba. Bohyně. Chvíli jsem váhala a pak jsem rozložila další pokrývku a vylezla opatrně na postel. Co nejdál od teplého obětí.

Probudila jsem se, něco mě lehounce šimralo. Skláněl se nade mnou usměvavý obličej a zvědavý prst lechtal na rtech.

„Měla bys vstávat, slečno. Čeká snídaně a venku je krásně,” šeptala a trochu uhnula, abych se mohla protáhnout.

„Nemám asi nic na sebe,” kňučela jsem a napínala s rozkoší všechny svaly.

Sklouzla jsem z postele a docela ráda jsem se vracela do reality. I ona se spokojila jen s šátkem omotaným kolem těla a i v koupelně při sprchování jsem se na ní musela trochu dívat. Asi se někdy opaluje v bikinkách a nahota se světlejšími trojúhelníčky na intimních místech je mnohem smyslnější a hříšnější. Ještě včera by mě takové věci vůbec nenapadly.

„Kolotoč se probudil. A je dneska nová móda,” vítala nás Jana, když jsme se objevily v obýváku s modrými sukničkami kolem boků. „Nezatočila se vám na Lochnesce hlava?”

Stála v průchodu do kuchyňky v černých kalhotkách, s utěrkou přes ruku a Pavla přiběhla zvědavě z terasy jen v přiléhavém tílku, které sotva zakrývalo zadeček. Chovala se ale jako dokonalá dáma a obřadně nás zavedla k zahradnímu stolku, přetékajícímu dobrotami. A vedle byl ještě pojízdný, servírovací, s tím co se nevešlo.

Byla to pohoda, sedět u snídaně pod velkým slunečníkem, popíjet kafe, džus a bezstarostně klábosit a vtipkovat. Holky připravily topinky, míchaná vajíčka, šunku, marmeládu, med a spoustu dalších potěšení. A bylo to zvláštní, sedět nahoře bez a nestydět se. Trochu jsem to znala z nudistické pláže, ale tady to možná nebylo tak nevinné. Vnímala jsem, že se líbím a že nás to nějak hezky rozčiluje.

Musela jsem o sobě trochu vyprávět, když Pavla připomněla, že kromě několika nádherných intimních detailů jsem pro ně ještě velká neznámá. Ujistila jsem je, že už jsem dva měsíce plnoletá a probraly jsme maturitu a všechny mé kluky.

I já jsem se chtěla ptát, ale zábava byla moc rozverná. Jana přinesla z kuchyňky další teplé toasty, omotala se cestou poslední modrou sukénkou a smála se Pavle, že je v nátělníku úplně mimo. Vůbec ji to ale nerozházelo, prohlásila, že každé módě nepodléhá, už i proto, že by si namočila prsa do marmelády. Byla z toho spousta pošťuchování a legrace. Snídaně se prostě vydařila.

Až když jsem šla s Irenou poklízet, byl čas na vyzvídání. Moc za své kamarádky mluvit nechtěla, ale bylo jasné, že žádná z nich není lesbička a nehledá tu lásku. Je to prý jen zábava, asi jako když si dám ruce mezi nohy. Prostě jim to vyhovuje víc, než mít milence a vystavovat se třeba i problémům. Pavla je rozvedená, žije sama a Jana má manžela, ale je na tom podobně jako Irena.

Už jsem ji dalšími dotazy netrápila a snad to bylo docela jasné. Pokud je to všechno jen nezávazná hra, není skoro co namítat. Skutečně se chovají jako přítelkyně, které to dotáhly s důvěrností trochu dál. A jestli sex berou jako účelnější způsob toho, co by jinak musely dělat samy…

Vzpomněla jsem si radši na Denisu a tak potěšeně ožila a táhla mě do své pracovny.

„Je jí sedmnáct,” ohlásila pyšně, když počítač naběhl a po několika ťuknutích myškou se objevila holka, zvětšená přes celou obrazovku.

Stála na pláži s nějakou velkou deskou. Světlé, vlnité vlasy lemovaly hezký obličej a postavička byla sexy. Lesklé, červené bikiny toho moc nezakrývaly. Prsa měla jako já a nádherné, statné nohy určitě taky po mámě.

Natáhla se další fotka a ta deska byl surf. Stála na něm a klouzala po vlnách. Ještě nikdy jsem takovou hradbu vody neviděla. Pěnivé jazyky se řítily nad ní, vyplňovaly skoro celý obrázek, ale vypadalo to, že si z toho nic nedělá. Udržovala rovnováhu, prohnutá a s pažemi nad hlavou. Předváděla se pěkně.

„Tak to je něco, to se dá jen obdivovat…” zarazila jsem se. ”Myslím, jako… co dokáže,” upřesnila jsem to honem, ale Irena se jen pobaveně smála.

Potvrdila, že Denisa má figuru po ní a Ali, tedy její manžel tvrdí, že tak nějak vypadají přesýpací hodiny.

Opatrně jsem přikývla a tak mi pustila ještě pár obrázků. Dceruška byla jednička a fotky se mi líbily taky. Vynikal každý detail, každá kapka vody na bronzově opáleném těle, každé zrnéčko bílého písku, přilepené k pokožce. Taky se pokouším trochu fotit, ale tohle asi nebyly obyčejné, amatérské záběry.

Když jsme se vrátily na terasu, čekala nás malá slavnost. U snídaně jsem prozradila, že se mi tu líbí, že zase příště přijdu, že bych chtěla mít tři nové kamarádky a tak asi holky prohledaly kuchyň a Jana natřepávala láhev vaječného koňaku.

„Chtělo by to něco výživnějšího, aspoň Four Roses, když už jsme to dotáhly na čtyřku, ale co naděláme s prohibicí…” šklebila se, když jsme si dohromady přiťukly, ale rychle svou sklenku vylízla a zadívala se na mě natěšeně. „A teď dostaneš hobla.”

Vzbudilo to všeobecné nadšení. Hodlala jsem honem zdrhnout, ale sotva jsem vyskočila, podtrhla mi nohy a přistála jsem jí v náručí. Irena mě chytla za kotníky a měla jsem to jisté. Mrskala jsem se, aby to neměly tak jednoduché a snesly mne až dolů k bazénu. Ruce dostala Pavla a Jana se skrčila na trávníku. Omlátily mě o ní důkladně a odnesla si to asi víc než já, protože ji to párkrát úplně odhodilo a převrátilo. Pak jsem ale uslyšela odpočítávání a bylo to jasné. Když se ozvalo tři, vypískla jsem a letěla obloukem do vody.

Pěkně jsem tam plácla, ale bylo to osvěžující. Zavinutá sukénka se naštěstí uvolnila, chvíli se lepila na nohy a neochotně sklouzla ke dnu. Vyplavala jsem a otočila se na záda, abych přilákala ostatní. Pavla už slézala po schůdkách i v tom svém apartním nátělníku, Jana to vzdala, mířila zase na terasu a Irena chvilku váhala, ale pak si rozvázala improvizovanou sukni a vylezla na skákací prkno.

Zatajil se mi dech. Zelená deska vyčnívala do bazénu, jen asi metr nad vodou, ale věděla jsem až moc dobře, co dokáže. Musela jsem se to na plavání naučit taky, ale mívala jsem z toho hrůzu. Snad ještě větší než z věže. Kroky i výskoky musely mít přesný rytmus a pak člověk dopadl na konec rozhoupané desky ve správném okamžiku a letěl. Když jsem zaváhala, ztratila odvahu, nebo prostě jen trochu vypadla, byla to pokaždé tvrdá havárie. A než jsem zmoudřela a koupila si jednodílné závodnické plavky s pořádným utahováním, urvala jsem jednou ramínko bikinek. Ztuhla jsem zděšením, rozvibrované prkno mi podtrhlo nohy, krutě mě zfackovalo a shodilo naštěstí do bazénu. Byla to děsná ostuda, skočil pro mě trenér a všichni pak sháněli zavírací špendlík. Nerada na to vzpomínám.

Irena ale měla odvahu a plavky nepotřebovala. Rozběhla se pomalými krůčky, odpíchla se a už se to nedalo zastavit. Prudký odraz, který prohnul prkno a pak poslední, pomalejší, až na konci, odpružený v kolenou. Vyletěla a radši jsem byla hned u ní.

„Uff, je to nádhera,” zabublala a projela dlaní přes oči. „Čekala jsi, že se přetrhnu?” všimla si mého vyděšeného obdivu.

Smála se, mám jen slušné trojky a nemusím se bát. A odnikud sem není vidět, tak snad nehrozí, že by nějakému chlapovi shořela pumpa. Doplavaly jsme jen na druhou stranu a vylezly po žebříčku na břeh. Dovádět hned po snídani je nesmysl. Musela jsem otočit hlavu jinam, protože asi každá žena má mezi stehny zrádnou mezírku, tam úplně nahoře nejširší.

Na lehátku ležela lahvička s opalovací emulzí, ale pomoc jsem odmítla. Vymyslela jsem chytře, že si lehnu na záda a začala jsem si natírat ramena. Klasická románová záminka, jak rozproudit mezilidské vztahy a nejenom vztahy mi teď nebyla moc po chuti.

„Takže autoerotika,” usmála se. „Takhle nějak jsme loni přišly na to, že by to šlo.”

Podávaly jsme si nádobku, a když jsme se nasytily krémem i zážitky, zalehly jsme vedle sebe pod slunečník. Byla to pohoda, vyhřívat se, odpočívat a dospávat. I Pavlu to přestalo ve vodě bavit a vylezla s mým utopeným šátkem. Sálal z ní chlad, z dlouhých vlasů to crčelo a provokovala, že nás osvěží. Naštěstí si to rozmyslela, jen studenými prsty sevřela nic netušící Ireně bradavku, a i když usínající oběť vyjekla a okamžitě ji plácla, vykouzlila uprostřed rozvaleného ňadra krásnou, červenou malinu. Pošilhávala jsem po ní, ale pak jsem raději zkontrolovala sebe.

I mé knoflíčky jsou jak z nejlepší gumy. Vnady se vypínají trochu těžce, váha je splácla a dokonce se malinko dotýkají. Kdoví, jestli je to hezké, když jsou tak u sebe. Většina holek je má víc do stran, ale když je to moc, tak se mi to taky nelíbí. Růžovoučké dvorce jsou teď na pálícím sluníčku hlaďounké, ale bradavky se schovat neumí. Je s nimi potíž.

Lepší bylo odpočívat a snít. Po dlouhé době jsem se cítila spokojeně, bezstarostně a zdálo se mi, že bych ten rajský pocit dokázala vychutnávat do nekonečna.

„Pavlo, jak jsi to myslela mým uplatněním? Co bych měla podle tebe dělat?” podlehla jsem nakonec neodbytné myšlence, že nekonečno neexistuje.

U snídaně se mi smály, když jsem prozradila, že to chci zkusit v cestovce. Budu v kanclu přerovnávat prospekty a koukat do počítače. I na poštovní přepážce bych se prý dostala dál do světa.

Asi už trochu pospávala, začala se protahovat, ale rady byly jasné. Nejdřív někde cestovat, získat zkušenosti, trochu se rozkoukat a teprve pak shánět pořádné uplatnění, kde prodám to co umím, znám a jaká jsem. Ne se hrnout na první místo, o které zakopnu.

Musela jsem přiznat, že by se mi to líbilo, kdybych měla prachy. Na ulici se ale neválí a tak je musím stejně nejdřív někde vydřít. Z gymplu bych měla umět všechno, ale všichni asi tuší, že neumím nic. Fyzika a matika dnes nikoho nezajímá.

„Z fyziky tu taky nikdo nezbohatne. Být tebou, zkusila bych nějaký únik informací. Vlohy na to máš,” zasmála se nějak čile.

Myslela jsem, že už mi špehování odpustila, ale zasmála jsem se s trpkostí i špatnému žertu.

„Pochopila jsem to jinak,” vložila se do toho Irena a natáhla ke mně ruku. „Jenom nevím, jestli tě to nerozčílí víc.”

Nechala mě přemýšlet, ale asi jsem byla úplně tupá.

„Řekla bych, že ti Pavla nenápadně radí, abys místo té své fyziky nabízela fyzičku,” slitovala se nakonec. „Ještě tě nenapadlo dělat modelku?”

Bylo to překvapení. Nápad zpeněžit tělíčko tu už samozřejmě byl, ale nikdy se nedostal do reálných úvah. Zaujatě jsem prohlížela katalogy s módou a záviděla holkám v časopisech a reklamách. Byly většinou hubené, jak se to teď správně nosí a ne tak bujně vyvinuté. Zdálo se mi, že je víc tmavovlasých, možná aby se daly použít na bílém papíře a bylo na nich vidět, že se umí vylepšovat a pěkně se tvářit. Taky musí znát nějaké fotografy, agentury a chce to asi i spoustu známostí a intrik.

„No, myslela jsem tělesné informace,” potvrdila to Pavla. „Dovedla bych si tě představit.”

„Aha, asi v propínacích šatech. Máloco mi opravdu sluší. Moc jsem vyrostla a dnešní konfekce…” zarazila jsem se rychle, protože se její lehátko začalo natřásat smíchy.

Asi neměla na mysli zrovna manekýnku. Bylo už naštěstí ticho a cítila jsem, jak se mi hrne krev do tváří. Dělala jsem mrtvého broučka, předstírala, že klimbám, myslím na něco jiného, usínám.

„Denisa taky fotí,” Irenina ruka se na mé noze jen malinko pohnula.

Na zavřené oči jsem promítala představy a nikdo mě nevyrušoval. Jak bych se vůbec k něčemu takovému dostala? A co by tomu řekli doma? Asi bych to vůbec nedokázala.

Denisu jsem na obrazovce viděla úplně zřetelně, jasně červené, lesklé plavky se nedaly přehlédnout. Já jsem měla nové šaty od maminky a na pláži v nich bylo horko, i když z moře vál vítr, zvedal vlny a hnal je k pobřeží. Jednotvárný rachot příboje ohlušoval a uspával.

Denisa ale byla ve svém živlu. Byla ráda, že ji fotím a předváděla se. Chtěla mít super obrázky. Objímala svého přítele, líbali se a drahý přístroj v mých rukou těžkl s každým záběrem. Položili se do písku a sklonila jsem se k nim. Nevadilo jim, že už jsou nazí, že jsem vedle nich a že zítra budou jejich snímky ve všech časopisech.

Rozčílením se mi začaly třást ruce a když si toho všiml, vzal si kameru sám. Věděla jsem, že nechce jen fotky mých šatů, ale neuměla jsem mu říct, že se bojím. Že to nejde, že jsem to ještě nikdy nedělala. Poznal to asi sám a natáhl ruku. Rozparek na stehně povolil, šaty se roztrhly. Látka se otevřela až někam nahoru a hrozně jsem se lekla. Dárek od maminky!

S trhnutím jsem se probrala a naštěstí to byl jenom sen. Irena se ve spaní stočila a její ruka mi vyjela až na břicho.

Sklouzla jsem z lehátka, musela jsem se trochu ochladit. A svedlo mě skákavé prkno. Nedá se nic dělat, nedokážu být zbabělá. Posunula jsem ho trochu dopředu, na mých šedesát a vyhoupla jsem se nahoru. Nejdřív to bylo jen na zkoušku a ňadra fakt skákala opačně než já. Radši jsem se honem rozběhla. Jednou zhoupnout, podruhé a finále.

Dopadla jsem děsně, ale spravila to lehká masáž a za chvíli jsem se už s požitkem potápěla. Přidala se i Pavla s Irenou, a když se mi smály, že jsem zvítězila nad hmotou, klidně jsem se přiznala, že jen sama nad sebou. Hmota mi dost nafackovala, ale hodlala jsem to vylepšit. Snažila jsem se myslet na pořádný odraz a ne na to, že se někdo dívá a tak to bylo podruhé lepší. Aspoň to tolik nebolelo.

Dovádění se znásobilo, když se na břehu konečně objevila Jana a vrhla se do vody s celým nákladem nafukovaček. O lehátka nikdo nestál, ale praly jsme se o ohromný kruh, který připomínal pneumatiku od traktoru. Asi to bylo tím, že se na něj nedalo vylézt. Irena ho podplavala, zkusila to šikovně zprostředka, ale když ho zadkem zatížila, převrátil se tak rychle, že nestačila ani vykřiknout. Z kola koukaly jen nohy a bylo z toho plno smíchu.

Šly jsme jí nadšeně pomoct a osedlaly jsme ho společně. Neobešlo se to samozřejmě bez pošťuchování, škádlení a taky nebezpečné blízkosti. Uvědomila jsem si, jak jsme každá jiná a jak jsme se tu skvěle sešly. Tři, čtyři, to už nejsou milenky, to je jen legrace a rozvernost.

Obdivovala jsem je. Vždycky jsem si myslela, že holka nad pětadvacet je už oschlý suchar, ale tady se řádilo a riskovalo, jakoby nebylo nic zábavnějšího, než spadnout po zádech do vody a nabrat si do nosu. Janu jsem poznala i po hmatu, podle neskutečné hebkosti pokožky, ale na ramenou dokázaly opravdu vystoupit svaly, a když se zakláněla a vzpírala, aby náš vratký člun vyvážila nebo rozhoupala, tvarovala se lýtka, stehna i hýždě, jako v učebnici anatomie.

Několikrát jsme odvážným rozvíráním věnečku přivolaly katastrofu, lezly jsme na tu zrádnou věc znovu a vyzkoušely jsme spoustu bláznivých nápadů a provokací. Až když jsme to s Irenou vzdaly a vylezly unavené a přidušené na břeh, zabraly si holky matrace a pustily se do opalování.

„Určitě se poperou. Když jsou spolu, nedají si pokoj,” ohlédla se na ně Irena, když jsme vyrazily za přípravou oběda.

„Nemyslí to snad vážně,” zastala jsem se jich a tak vyprskla smíchy a potvrdila, že se jen blázněním a hašteřením udržují při životě.

Hned jsem si ale vzpomněla na své noční dobrodružství a tak jsem se zeptala, jestli o mě měla strach, když Jana předvedla svou nepřemožitelnost. Čekala jsem, že se taky zasměje, ale kupodivu zvážněla. Říká se jí prý Tygřice, protože se tak taky chová. A dokáže prý děsné kousky. Neumí prohrávat a vždycky něco provede, má už takové bojové reflexy.

To probudilo samozřejmě ještě větší zvědavost, ale Ireně se do vysvětlování moc nechtělo. Radila, abych si ji vyzpovídala sama, i když to bude možná problém, protože se tím nerada chlubí. Určitě se to týká nějakého bojového umění, ale v každém případě prý musím počítat s tím, že to všechno hodně souvisí i s erotikou a sexem. Je dokonalou profesionálkou a úspěšně se tím živila.

Zamrazilo mě a dokázala jsem jen zaraženě mlčet. Dneska jsem už zažila jeden šok, když jsem zjistila, že Pavla je lékařkou. Tohle byl skoro opak a bylo to ještě mnohem horší. Asi jsem něco takového mohla čekat, ale pořádně mě to zdrblo. Snažila jsem se utajit rozčarování aspoň před Irenou, ale stejně se to nezdařilo. Vypadalo to, že i ji teď mrzí, že toho řekla moc. Příliš moc.

Přivezla jsem do kuchyně servírovací stolek a pustily jsme se do práce. Jana už spoustu věcí připravila a tak se jen jídlo nakládalo na talířky a krájely jsme sýry a zeleninu na ozdobu.

„Ireno, fakt jde s každým do postele?” musela jsem na to ale pořád myslet a snad bylo lepší se o to podělit.

„Myslíš Jana? Jak jsi na to přišla?” zvedla hlavu a koukala nechápavě.

„Říkala jsi… že si vydělává sexem,” pokrčila jsem rameny a uhnula očima.

„A pochopila jsi, že je prostitutka,” divně se usmívala.

„No, když dělá sex profesionálně…”

Teď už se smála naplno, zakryla si dlaněmi obličej a lamentovala, jak je nebezpečné říkat jen něco. Ujistila mě, že Jana je ukrutně vybíravá, hrdá a nikdy by žádnému oslizlovi nohy neotevřela. Takové holky jsou k politování, ale s Janou to prý bylo spíš naopak. Slízávala smetánku jako erotická hvězda. Hrála v takových těch neslušných filmech, pózovala pro časopisy, vystupovala a jezdila po světě. Dneska by se asi počestně řeklo show business, prostě zábavní průmysl. Teď je rentiérkou, žije z peněz a do konce života nemusí na nic sáhnout. A navíc má v Americe bohatého manžela, který dělá zábavu pro pány taky, ale trochu jinak. Režíruje a produkuje filmy, asi i leccos jiného. Moc lidí na téhle planetě se tak dobře nemá.

Všechny lahůdky už byly na talířích, Irena vysypala z fritézy malinkaté rybičky, z ledničky vytáhla misky se studenými omáčkami a stolek jsme vyzdobily několika vychlazenými lahvemi. Mohlo se vyjet, ale zase jsem pořád myslela na Janu. Teď jsem toho o ní věděla dost, ale stala se ještě větší záhadou. A asi jsem jí pro změnu zase záviděla. Byla modelkou, i když takovou tou hodně nemravnou, rozuměla tělocviku a takovým těm věcem a mohla bych se od ní leccos naučit, nebo dokonce, kdybych chtěla…

Opatrně jsem ten nápad otestovala na Ireně. Snášely jsme zrovna stolek z terasy, ale i když už stál bezpečně pod schůdky na trávníku, váhala. Přiznala, že nezná nikoho, kdo by mi dokázal pomoct lépe, ale taky se bála Janu doporučit. Bere prý život odvázaně a klidně bych mohla do něčeho spadnout.

Začala jsem honem couvat, vysvětlila jsem, že mi šlo jen o pár užitečných rad, ale asi vycítila zklamání, protože se ke mně spiklenecky naklonila.

„Neboj, aspoň Tygřici vyzkoušíme.”

Přinesly jsme k bazénu i stůl s židlemi, přesadily jsme slunečníky, ale bylo horko a do jídla se nikdo moc nehrnul. Střídavě jsme se osvěžovaly ve vodě, sušily se na lehátkách, klábosily a uždibovaly. Odpoledne utíkalo v báječné pohodě a zábavě. Poprvé v životě jsem ochutnala krabí maso a fritované grundle. Tak malé rybičky, že se jí s hlavičkou i ocáskem.

Když se sluníčko přece jen začalo sklánět, odnesla Pavla nádobí a vrátila se s konvicí kávy a malými šálky. Sešly jsme se kolem stolu a Irena mi nenápadně položila ruku na koleno.

„Jano, probíraly jsme Zuzku, co by mohla teď po škole dělat. Zkus jí poradit něco z toho tvýho zázračnýho byznysu. Postavičku má a odvahu třeba taky,” nadhodila závažné téma a zatvářila se jakoby nic.

Zato Jana zvážněla a zadívala se na mě zadumaně. Skoro s obavami jsem sledovala, jak si mě prohlíží.

„To nejde tak jednoduše, záleží na mnoha věcech,” začala opatrně a s vytáčkami.

„Stačí to teoreticky. Vymysli pár možností, třeba něco vybereme,” povzbuzovala ji Irena.

Začala tedy povídat o modelingových agenturách a nespouštěla ze mě oči. Trochu si mě vycvičí, udělají fotky do katalogu a shrábnou dvacet tisíc. Pak se domluvím, co chci dělat a budu čekat, až si mě někdo vybere. A z každé gáže si pak ještě vezmou třicet procent.

„Fuj, to je nemravný,” ulevila si Irena pohoršeně. „Určitě znáš i něco lepšího.”

„Můžeš zkoušet i soutěže a castingy. Tam už hledají holky pro nějakou firmu a ta se pak stará. Jsou z toho dost tvrdý exkluzivní smlouvy,” zněl další návrh, který Irenu taky nenadchl.

„A jak jsi začínala ty? Pochlub se,” vložila se do toho Pavla.

„Striptýzem,” vyprskla naše konzultantka, a když jsme se nesmály, objasnila, že to tenkrát bylo tak ubohoučký, že by to dnes možná nechtěli ani v hospodě.

Teď bych se prý docela dobře uživila jako show girl v nějakém slušném podniku, ale je velká konkurence. Nemá cenu zkoušet nějaké podřadné doupě a tak to chce pořádnou průpravu, kostýmy, choreografii a zkušenosti, abych udělala konkurz.

„Striptérka? Není to trochu neslušný začátek kariéry?” nezdálo se to mé sudičce, ale i Pavla jí vysvětlila, že už se to tak dneska nebere.

Odvážná holka je vždycky u všech nejoblíbenější. Je to spíš prestižní záležitost a reklama. I každá čilejší zpěvačka a herečka se ráda svlékne, aspoň pro časopis.

„Asi jo,” ustoupila tedy, ale zkoušela to dál. „A co takové ty cestičky okolo? Známosti, režiséři, intriky. To přece musíš znát taky.”

Jana připustila, že klikatých steziček je spousta, akorát nikdo pořádně neví, kam vedou. Je k tomu potřeba štěstí a většinou i dobré zažívání.

„Občas tě prodá do harému i renomovaná agentura, proto se umíš tak dobře prát, co?” šťouchla si Pavla, ale její kamarádka si toho nevšímala.

Kolikrát prý jde holkám jen o hromadu peněz, a když toho dost předvedou, není nic snazšího, ale začínat v osmnácti kariéru pornoherečky, v nějaké privátní produkci…

„Radši toho nech, už ses vyčerpala,” povzdechla si honem Irena, zatvářila se zklamaně a tak už jsem se viděla na poště.

Jen Pavla neztratila náladu a otočila si ke mně židli.

„Svlíkání by bylo fajn, chodila bych se na tebe dívat,” šeptla hlasitě. ”Tygřice by tě to naučila.”

„Kuplířko, nestačí ti to v práci?” poslala jí Irena ve vzduchu pohlavek. „Když si z ní bude brát Zuzka příklad, skončí někde v hampejzu.”

„Spíš v šantánu, vždycky jsem byla jen děvče na koukání. To co si asi myslíte, byli samí kamarádi a kamarádky,” rozmázla to Jana vesele, ale na mě se obrátila s vážnou tváří. „Fakt, kdybys to zkusila u tyče, za pár měsíců si vyděláš na cestu kolem světa a zkušenosti se můžou taky hodit.”

Byla jsem ráda, že držím u pusy hrnek a není vidět ten zmatek.

Když to trochu přešlo, zkusila jsem si udělat pořádek sama v sobě. Ještě včera jsem byla slušná holka, dopoledne jsem si pohrávala s rolí modelky, která si asi prostě musí zvyknout, že za nahatější fotku se platí víc. A teď rovnou tohle.

Honem jsem přemýšlela, co vím o striptérkách. Na mejdanu jednou kluci koukali na satelitní program a holky se tam svlékaly u tyče, jedna za druhou. Tancovaly a asi měly nějaké důmyslné oblečení, protože jsem kolikrát ani nepochopila, jak to se sebe stáhly. Když se ale vylouply dočista, skoro nic na nich nebylo. Vypadaly jako reklama na hlad. Sebe bych si tam nedovedla představit. Odvážně zapózovaly, zamávaly do kamery a odklusaly za kulisy.

Když jsem byla malá a hubená, moravská babička se mi smála, že bych se mohla svlíkat za bidlem. To s tím asi nesouviselo, ale málem jsem se zakuckala.

„Musela bych být jiná, dost jsem narostla,” nadzvedla jsem si výmluvně prsa. „Pobuřovalo by to.”

Na všech stranách ale vybuchl bouřlivý smích a dokonce i Irena se bezmocně rozkašlala. Objasnily mi, že jsem útlá, báječná a ženské proporce jsou prý jen vynikající předností. To jsem nakonec dokázala pochopit a taky to lichotilo. Třeba je to jen mindrák, v pase štíhlá jsem, nohy jsou perfektní a ty zatracený dva centimetry v bocích asi může vzít ďas.

Bavilo mě zůstávat v opozici, nechat se přemlouvat a poslouchat komplimenty. Dospěla jsem k názoru, že o striptýzu asi vůbec nic nevím. Nejlákavější bylo, že je za to hodně peněz a že to dělala i Jana. Možná když byla tak stará jako já. A teď je spokojená, bohatá a bezstarostná. Ne nadarmo se říká, že hodná holka se dostane do nebe a ty ostatní tam, kam chtějí.

„Asi bych mohla něco zkusit, kdyby se něco našlo. Když si to myslíte,” ustoupila jsem až na poslední chvíli a v zádech mi lehounce zamrazilo.

Asi nám opravdu dobrodružnou povahu.

Po kafi se už nikomu do koupání nechtělo a tak nastalo oblékání a taky loučení. Jana to vyřešila společenským polibkem s výmluvným, kamarádským úsměvem, ale Pavla byla smutně zakoukaná. Možná to všechno není jen tak. Klapnutí brány za odjíždějícími auty bylo opravdu nějak teskné.

Pomohla jsem Ireně vylovit z bazénu lehátka, poklidit trochu zahradu a hodiny už hlásily, že je nejvyšší čas uhánět domů a zahájit zkrášlovací přípravy na večírek.

„Co kdybych si s tebou pohrála já? Je to tak trochu můj obor,” překvapila mě ale najednou.

Nechtěla jsem ji zaměstnávat, ale taky mě napadlo, že bych se mohla přiučit. Stejně bych se do těch vylepšovacích záležitostí měla pustit důkladněji. Prozradila jsem jí, co budu mít na sobě, jakou kabelku, jaké boty.

Sedla si ke mně a pustily jsme se do nehtů. Zkontrolovala každý prstík, občas zapracovala pilníčkem, a když hmátla i po nohou, byla jsem už pěkně nesvá. Nikdy jsem se nenechala takhle obsluhovat. Asi tomu dost rozuměla. Posteskla si, že by mi slušela dlouhá, elegantní, francouzská manikúra, ale na to už naštěstí nebyl čas. Vytáhla jen vzorník laků, a když pár plastových nehtíků vyzkoušela, bylo jí to jasné.

„Flourine Metallic, je efektní a k fialovým šatům bude super. Co tomu říkáš?” vyvalila jsem jen oči a ze zásuvky pod zrcadlem vyklouzla stříbrná lahvička.

Dostalo se na všech dvacet prstů a na opálené pokožce nehty senzačně, kovově zářily.

„Nahé nohy a paže, něco skvělého na tobě vyzkouším,” zaradovala se hned dalším nápadem a musela jsem si stoupnout.

Natřela mě průhledným, svěže vonícím gelem a zvídavou otázku odbyla jen tajuplným úsměvem. Učesala mě a pustila se do obličeje, sotva jsem to stačila sledovat. Základ, dvakrát řasy, linky a barvičky. Matný, kovově modrý nádech nad víčky jemně přecházel do stříbrného stínu a oči byly výrazné a větší.

Nad rtěnkou trochu zaváhala, ale pak sáhla po modré krabičce.

„Jsi opálená, můžeme to risknout. Budeš hodně moderní,” zamručela si a rty byly fakt divný.

Hodně tmavý modrý odstín byl zajímavý, líbil se mi, ale nemohla jsem si zvyknout, že je to moje pusa. Pohrála si s konturou, a aby toho nebylo málo, vzala další tyčinku a rozmázla do toho trochu stříbra. Teď se i leskly a vypadaly hodně zajímavě. Až moc. Dvoubarevnou pusu jsem snad ještě neviděla.

Efektní lak na vlasy, lehounký polštářek s pudrem a než jsem se stačila pořádně prohlédnout v zrcadle, připínala mi úžasné náušnice. Dva stříbřitě matné, skoro sametové kroužky, točící se v sobě, se třemi do modra jiskřícími kaménky.

Stála jsem okouzlená krásou, takhle bych to nesvedla. Budu se muset o sebe víc starat.

Napsala jsem jí na lístek svůj telefon a dostala jsem na oplátku překrásnou vizitku a taky sáček s nejdůležitějšími krabičkami, kdybych musela na svém vzhledu něco opravovat. Vyměnila župánek za letní šaty a šla mne vyprovodit.

Kovové cvaknutí vrat mě probudilo. Vracela jsem se z ráje, vlastně spíš z pohádky. Sudičky jsou jen v pohádkách.

Comments (0)

Subscribe to this comment's feed

Show/Hide comment form

Name

Website

Comment

smaller | bigger

Subscribe via email (Registered users only)

Write the displayed characters

Add Comment Preview