Rozhlížela jsem se po velkém, skvostně zařízeném pokoji. Zlaté stojací lampy, luxusní mramorový krb, několik pohovek, křesel a nízkých stolků. Bosé nohy se bořily do hebkého bílého koberce, zahlédla jsem klavír, ohromný televizor, ale taky dvě mladé dámy, které si mne zvědavě prohlížely. Seděly spolu na kožené sedačce a ta štíhlá, černovlasá mě zaujala dlouhým, trochu bledým obličejem a rafinovanou elegancí. Volný, hnědočerný svetřík, dráždivá minisukně a síťované punčochy. Jsem jim tu ve svém oblečení asi pro smích. Ta druhá, samozřejmě blondýnka se tvářila hodně pobaveně a taky rozverně.

„Jsem Zuzana a… a omlouvám se,” začala jsem se pracně představovat a pokusila jsem se o další krůček.

Nevěděla jsem co říkat, ale ta nadšená a spokojená hned vyskočila a podala mi ruku.

„Já jsem zase Jana. Už to nech, jsi strašně drzá holka, hnusná špiónka, ale hrozně se mi líbíš,” ušklíbla se šibalsky a pak ještě přejela prstem po zruinovaném tričku. „Trochu si s tebou pohrajeme, když jsi takový expert na erotiku.”

„Ahoj, jmenuji se Pavla,” vstala i dlouhovlasá dáma a přinutila se ke zdvořilému úsměvu.

Držela jsem jí ruku déle, asi jsem jí chtěla něco říct, ale nevěděla jsem co. Měla hnědé, klidné oči, ale taky trochu smutné, nebo snad zasněné. Připomínala důstojnou, voskovou figurínu. Asi jsem ji vyvedla z rovnováhy, ještě před chvilkou se tu rozpustile smály.

Irena přiznala, že občas pořádají kočičí hrátky, dokáží se bavit trochu víc a užívat si všemi způsoby. Když si to nechám pro sebe, můžu to taky zkusit, ukázala při tom ale na tácy se spoustou lahůdek.

Pochopila jsem, že jsem se vnutila na přátelskou návštěvu. Zrovna já. Tak ráda se doprošuji, žebrám a dolézám. Dostala jsem i skleničku vína. Asi si mě chtějí udobřit, když jsem jim nakoukla do společné ložnice.

Trapné pocity se časem rozpouštěly a napětí začalo opadávat. Všichni se tu chovali jako doma. Irena pohozená jen tak na koberci se svou šunkovou ruličkou, Jana zasedla na chvíli ke klavíru a navíc začalo pršet a ukázalo se, že mám hlad. Povídalo se o všem možném, žádné neslušné řeči, dráždivé poznámky. Počasí, moje maturita a taky báječný recept na bábovku. Asi jsem jim trochu upravila program.

Líbilo se mi, že si docela rozumíme, trochu to zavánělo i spikleneckým kamarádstvím, ale bylo mi jasné, že až skončí liják, ještě se jednou omluvím a poprosím, aby mě pustily domů.

Vykukovala jsem oknem na terasu, ale nebylo nic vidět. Jen černá tma, stříbrný vodopád kapek a dravý proud na dlažbě. Když jsem za sebou ucítila Pavlu, instinktivně jsem uhnula, ale vlastně to nebylo třeba. Zase jsme se dotkly. Asi poznala, že jsem nervózní a tak se naklonila ještě blíž a položila mi dlaň na rameno.

„Nemusíš se bát, děláme všechno co je hezké. Prostě ulítáme,” zašeptala a prsty krásně a něžně zajely až na tvář.

Všimla jsem si, že vlasy nejsou tak úplně černé a že úchvatně voní tropickým ovocem. A taky zakázaným. Hned jsem se cítila nějak líp, když jsem si ten hříšný pocit uvědomila.

„Jsi bezva holka, asi taky divoká. Jak si nás tu vůbec našla?” prohlížela si mě zblízka, zvědavě a tak jsem jen pokrčila rameny.

„No, nejdřív to byla náhoda a pak mi nestačil ani dalekohled.”

„To je děsně ošklivý, bylo to aspoň hezký?” vyzvídala dál.

Pochopila jsem, že mě mají za slídilku, která se schovávala někde v zahradě, ale rozplétat jsem to teď nechtěla. Přece jen to špehování bylo. Jana zaslechla jen kousíček a vyložila si to taky jednoduše.

„Tak už tu asi žádné velké tajemství není, jen jeden zajíc v pytli. Vlastně kočka,” přejela prstem po nápisu na mém sepraném tričku. „Měla bys přijít na řadu.”

Vzbudilo to nadšení, nalily mi další sklenku a pochopila jsem, že se to rozjíždí. Chtěla jsem erotiku, dovádění a souhlasila jsem i s tím, že bez toho hrozného pytle budu vypadat líp, ale vadila mi napružená pozornost a takové ty řeči. Velké očekávání. Copak se dá někomu ukazovat, jak jsem hezká, jak vypadám?

Nikdy jsem se před nikým nesvlíkala, jen tak pro legraci. Vlastně jen jednou na horách, když se hrály večer karty. A není to jen tak, předvádět se ženským, zvlášť pokud si mě chtějí vychutnat a třeba i potrápit. Když jsem viděla zaujaté publikum, obrátila jsem se radši zády.

Hodila jsem triko na koberec a přišlo mi to málem k smíchu. Když je léto, chodím doma v prádle a není to žádná erotika. A na pláži klidně nahá, když to jde. Akorát nikdo tak zvědavě nekouká. Tam za mnou se špitalo a musela jsem se otočit.

Podprsenka není nic moc, žádný rafinovaný výmysl, ale víc než dostatečné vnady ji napínají k prasknutí. Přikryla jsem ji konečky prstů a všimla jsem si, že Pavla hladí jazykem rty, jakoby sledovala kdovíjak smyslnou podívanou.

Třeba by to tak mělo být. Čeká, že budu dělat věci, které se normálně nedělají. Byla to rozčilující představa a uvnitř tělíčka se rozhořelo zvláštní pokušení. Pustit se do hříšné hry s odvahou a vzrušením, dostat se tam, kde jsem ještě nebyla a kde začínají moje zábrany a brzdy. Moc ráda si hraju.

Měly pohodu a zábavu, přečetla jsem si i zvědavé napětí, čekaly dál a tak jsem jen okamžik bojovala a stud beznadějně podlehl touze po vzrušení. Povolila jsem zapínání na sukni a rychle jsem ji upustila na zem. Neumím provokovat a dráždit, je to trapný, ale když už se to nabízelo, otočila jsem se a předvedla i skoro nahý zadeček.

„Máš hezký tělo,” prohodila Jana zálibně. „I kdybych se nechala rozkrájet, tu tvou rajcovní soupravičku nedoženu, ale zkus se ukázat víc, takovým ďábelským svodům nikdo neodolá.”

Seděla pohodlně se svou sklenkou v rohu pohovky a vzpomněla jsem si na úplňkovou noc. I teď měla lehkou, hedvábnou blůzku a daly se vytušit obrysy ňader. Přesně taková jsem záviděla holkám ve škole. Mohly si vyrazit i naostro. Kdybych to zkusila já, daleko nedojdu.

„Tygřice tím chce říct, že se svlíkne taky, ale nevěř jí, je děsně stydlivá,” vložila se do toho i Pavla a vzbudilo to bouři smíchu, který jsem nechápala.

A taky jsem už nedokázala pokračovat. Ruce si váhavě hrály s tenkou látkou, naběhlé bradavky sladce svědily, ale chyběla odvaha.

„Nejde to,” kníkla jsem a sedla si zase na taburetku, ke své skleničce.

Snad to nikomu nevadilo a byly jsme aspoň spolu. Kdyby blbli všichni, dalo by se to možná přežít, ale předvádět se jako na jevišti…

Chápala to asi jen Pavla, opřela se pohodlněji, nohy v černých síťovaných punčochách vytáhla nahoru a viděla jsem dlouhá, bílá stehna i černé kalhotky. Vděčně jsem se na ní usmála, pomohlo to.

Jana se chvilku přimlouvala za další pokračování, tvrdila, že se nemám za co stydět a musela jsem o tom přemýšlet. Vlastně jsem se tak moc nesvlíkla, ale bylo to nějak nemravný. Po volejbalu dokážeme s holkama v šatně a ve sprchách nepředstavitelně řádit, a když jsem loni hrála na nudistické pláži badminton, připadalo mi to taky normální. Začala jsem jí vysvětlovat, že to není ani tak studem, jako svědomím a špatným pocitem, ale nějak se jí to nezdálo.

„Provokace? Co je nemravný? Zadek a prsa? Je to nádherný, zvlášť když je to tak hezký,” usmívala se dovádivě a natáhla ruku.

Prsty se dotkly podprsenky, lehounce, jakoby chtěly jen podtrhnout slova, ale zase se mě zastala Pavla. Ani ona by se prý necítila, kdyby to bylo poprvé. Odšoupla svou kamarádku a položila mi ruku na rameno.

„Na špatný pocity zapomeň, jsou taky ty příjemný. Tady se jim nemusíš bránit, jsme tu jen samý odvážný holky,” začala rozverně, ale pak její obličej dostal zvláštní, soustředěný výraz a prsty mi pomalounku zajely pod vlasy.

Cítila jsem je na tváři, na krku, pak zase na rtech, na uších. Dělaly se mnou hrozné věci. Za chvilinku jsem se třásla nějakou nepoznanou nedočkavostí, slastí a touhou. Jen jedna jediná ruka, pět něžných prstů, které nikam nespěchaly, znovu se vracely a krásně hladily. Jiné by už dávno byly jinde. Nikdy se mě nikdo tak nádherně nedotýkal a netušila jsem, že je něco takového možné. I zasněným pohledem mi dávala kus své duše.

„Ne, to ne!,” zanaříkala jsem jak v magickém transu, když najednou ruka bez užitku sklouzla dolů a skvělé mrazení v zádech pozvolna doznívalo. „Je to nesnesitelně krásný.”

„Rozdáváme si tu štěstí, byla to jen ukázka,” culila se Jana a přikryla do dlaně mou ruku, která se jí rozčílením zaryla do stehna. „Můžeš dělat, co se ti líbí, ale neměla bys při tom myslet na sprosťárny. My už ani nevíme, co to je.”

Mně ale do legrace moc nebylo. Musela jsem o tom přemýšlet a divit se, proč jsem něco takového nezažila s Pavlem nebo s Jardou. A čím dál tím víc se mi zdálo, že bych tu měla zůstat a podlehnout všemu, co se bude dít.

Začínala jsem to všechno vnímat jinak, bylo to tu vlastně příjemné, sbližující a důvěrné. Už jsem nebyla přítěží a nezvaným, drzým hostem. Pohoda, veselá společnost a zábava, plno lahůdek, hudba a taky rozverná pozornost. Opravdu tu asi bylo možné všechno.

Irena byla báječnou hostitelkou, nedala na mě dopustit a dokonce mi pošeptala, že jsem bezva a že je fajn, že jsem se tu objevila. I rozpustilá Jana si pochvalovala odvážného ďáblíka, který se nezalekl přesily.

A Pavla? Pavla byla elegantní, něžná a kamarádská. A hodně zakoukaná. Asi mi to teď najednou nevadilo. Přisedla si na stoličku, přitiskla se měkkým svetříkem a omámila mě vůní mandarinek. Nabídla hrstičku mandlí, ale sama chtěla něco jiného.

Možná jsem to taky chtěla, nebo to nešlo jinak. Pohrávala si s proužkem látky na bocích, obemkla mě dlouhými stehny a rozpouštěla jsem se slastí pod hebkými dotyky. Jen někde ve velké hloubce žalovalo svědomí. Žhavý dech ve vlasech mě rozpaloval a tak jsem se lehounce opřela do měkké náruče, zavřela oči a dlaně se neposlušně rozjely po pružných, chladivých vláknech punčoch.

„Chci tě,” zavrněla a okamžitě jsem se rozechvěla.

Uvolnila sponu podprsenky, stáhla ramínka a zbytečný kus látky sklouzl do klína. Nedočkavě volná ňadra potěžkala a začala jsem se hned vznášet na vlnách rozkoše. Paže mi vylétly za hlavu, nastavovala jsem tváře horkým polibkům a tělo se samo vzpínalo proti jejím prstům.

Báječně pálily, mačkaly a zkušeně rolovaly tuhé bradavky. Cítila jsem, jak jsou naběhlé, pevné a jak sladce svědí. Nikdy to nikdo tak nádherně nedělal. Tělíčko to málem nevydrželo a roztřáslo se. Bylo to jako malé, krásné potěšení.

Otevřela jsem oči a došlo mi, že nejsme samy. Stud sice zdeptalo vzrušení, ale stejně mi blesklo hlavou, že pod ženskými pohledy je tréma větší. Jsou náročnější, vidí detaily a ze závisti asi i nedostatky. Kluk vnímá ňadro jako býk červený prapor, je fuk, jestli je zplihlý nebo pěkně naškrobený. Mé pevné vnady se ale asi líbily, zdálo se, že okolo nás nic zajímavějšího není a nějakým zvláštním způsobem mi to dělalo dobře a byla jsem pyšná.

Jen Pavla to s hravostí moc přeháněla. Vyhrnula prsy vzhůru, nechala je dopadnout, a když se těžce zahoupaly a zaujaly zase svou hrdou polohu, s hroty bojovně dopředu, chtěla to snad zopakovat. Měla ale smůlu. Vyklouzla jsem ze stoličky a vrhla se na ní. Smála se tak, že přepadla na koberec, ale na poslední chvíli se mě chytla a letěla jsem za ní.

Dováděly jsme na podlaze a snažila se vymanit z nevýhodné pozice. Musela jsem ji zalehnout, aby se tak lehce nevykroutila, a zděsila jsem se, jak je to podivně příjemné. Nepraly jsme se dlouho, nechala jsem se převrátit a jen jsme se přetlačovaly a škádlily.

Cloumaly jsme se smíchy, když jsme si pomáhaly vstát a ukázalo se, že tou obyčejnou rvačkou padly poslední zábrany. Pavla mi připadala jako náramná, skvělá kamarádka, i když jí bylo asi o deset let víc a ostatním jsme se holt postaraly o dokonalou zábavu. Nevadilo mi, že jsem mezi nimi skoro nahá, imponoval mi zájem, obdiv a cítila jsem v sobě nespoutané, vzrušené sebevědomí.

Nikdy jsem s kámoškama nic tak odvázaného a vlastně i sbližujícího nezažila. Uvolněná, důvěrná nálada, ohromná pohoda. Ve srovnání s tím to vždycky byly spíš upjaté a opatrné diplomatické vztahy, než opravdové přátelství.

Když nebylo z čeho dolévat, vrátila se Irena z kuchyňky s novou lahví a slavnostním výrazem. Bylo to šampaňské, prý na oslavu rozmnožení a tak to chtělo nádherné broušené sklenky a Janu. Sundala obal zátky, odvážně zatřepala a čtyřhlasně jsme si zaječely, když se ozvala rána a zasáhly nás krůpěje vína. Dokonale to ale zvládla, vysloužila si uznání, ale pak už Irena vyskočila na gauč a zvedla ruku s číší.

„Na den a noc a na naší novou kamarádku,” pronesla přípitek, který se ještě musel stvrdit pusou.

Nadšeně jsme jí zatleskaly, ale když si se mnou cinkla a ucítila jsem pohledy ostatních, přivřela jsem radši oči. Věděla jsem, že se mi to nebude líbit. Líbání samozřejmě zbožňuju, ale normální, s klukem. Když je v tom touha, vášeň a láska. A zrovna teď jsem po takových citech nebažila.

Stalo se ale něco divného, nečekaného. Rty byly měkké a pružné, úžasně svěží, krásně vlhké a voněly konvalinkami. Nikdy jsem nelíbala ženu doopravdy a netušila jsem, že to může být tak zvláštní. Když jsem zavřela oči víc, začala jsem kouzlu podléhat. Zvědavý jazyk se opatrně dotknul pootevřených rtů, ochutnal nové území, pustil se do potyčky s tím mým a rychle zase ustoupil, aby mne odlákal do svého tajemného úkrytu. Byla pozorná, asi mi dost rozuměla, zkrátily jsme to, ale stejně jsem byla omámená a zdrcená. Kluci to snad takhle vůbec neumí.

Hned vedle ale čekala divoká Jana. Pěkně rozjetá, dokonce s pootevřenou blůzkou. Vzala si mě jako dravec, s tichým zavrčením a dlouhý, mrštný jazyk, mi podlomil nohy. Takové věci se ani nemusí domýšlet. Musela jsem něco udělat a tak mé prsty sklouzly níž a vytáhly halenku ze sukně.

Pochopila to, zarazila se, odstoupila o krůček a dívaly jsme se do očí. Čekala. Ze všech sil jsem se snažila, aby se mi netřásla ruka, a váhavě jsem ji položila na nahé břicho. Zvědavě, skoro zkoumavě mě pozorovala, ale pak si vzala mou sklenku. To byla pobídka. Něco mi v dušičce poplašeně tikalo, možná i skřípalo, ale posouvala jsem dlaně po teplé, sametové pokožce výš…

Překvapilo mě to a rozechvělo. Prsty nedočkavě vyjely na pružné kopečky, našly na vrcholcích nepatrné, tuhnoucí kaménky a okouzlila mě hebkost. Neodolala jsem, přiklopila jsem tu něžnou nádheru dlaněmi jemňounce hladila, dokud nezakňučela blahem.

Bylo to něco nového, krásného a magického. Dávala jsem jí rozkoš, věděla jsem, jakou mají mé dotyky čarovnou moc a jihla jsem při tom dojetím a zvláštní touhou.

Sjela jsem na ramena, stáhla rychle blůzku dolů a podlehla jsem té senzaci naplno. Naše prsy se skoro dotýkaly a stačilo tomu jen malinko pomoct. Položila obě sklenky, vyvlekla se z rukávů a klesly jsme na bílou kožešinu u krbu. Její ňadra byla menší, ale strašně se mi líbil jejich něžný tvar a dráždila mě jejich pevnost. Zapomínala jsem na všechno.

„Poslyš ďáblíku, už jsi byla s holkou v posteli?” probudila mě najednou ošklivá otázka.

Dokázala jsem jen zakroutit hlavou a neurčitě se zaculit. Zarazily se i ostatní. Asi to fakt směřovalo někam k sexu a vlastně jsem nic takového nechtěla. Přilákaly mě sem smyslné představy, nezřetelné obrazy, které v divoké fantazii vytvořily rozčilující příběhy. Něžné pozornosti, horké dotyky a zakázané, vzrušující dobrodružství. Dál jsem to možná vůbec nedomyslela. Měla bych se stát lesbičkou? Vlastně mi to teď asi nabízely. Kalhotky mám jenom jedny a až přijdou na řadu…

Možná mají pravdu. Snad by to šlo, zkusit si v klidu opravdové potěšení. Zvolit si učitelku. Žertování ustalo, Jana, která už začala tělíčkem preventivně lobovat, si vysloužila plesknutí a bylo jasné, že se musím rozhodnout. Třeba to nějak půjde. A ráda si vybírám, cokoliv.

S rozverným úsměvem jsem vstala a docela mě to rozpálilo. Vzala jsem se stolku kremroli a opřela se o křeslo. Dobývala jsem jazýčkem sladký krém a ověřovala si své představy.

Jana je překrásná a asi bych se jí dokázala dotýkat. Je ale dost rozpustilá, říkají jí občas Tygřice a až se rozdivočí, pěkně mě rozsápe.

Irena je ohleduplná, milá a starostlivá. Určitě je zkušená, ale umí se ovládat. Asi by mi rozuměla. Má hodně ženské tělo a snad bych ji ráda viděla svlečenou. Kdoví, přinejmenším je to nějaká zvláštní zvědavost. Zralé melouny v cizí zahradě, kdo by to do mě řekl.

Trubička byla prázdná, a když jsem se skrz ni podívala, viděla jsem Pavlu. Seděla na kožešině se sklopenýma očima a slibovala něžnost. Dýchala z ní romantika i elegance. Slušela jí i minisukně s krásnýma dlouhýma nohama. Vydala jsem se k ní.

Odváděla si mě po schodech nahoru a připadala jsem si jako malá holka. Držela mě za ruku a čekalo mě něco nového, nepoznaného. I patrem vedla chodba, ale když jsme zamířily ke dveřím, malinko jsem přibrzdila.

„Pavlo, bude to poprvé, víš. Nechci, abys toho litovala, ale…,” zašeptala jsem a skoro jsem se roztřásla.

„Asi se trošinku bojíš, je to zbytečné. Jen se nádherně, lehounce pomazlíme,” podívala se na mě starostlivě a ve velkých hnědých očích bylo dojetí.

„Snad je to jen tréma,” bojovala jsem i s hlasem. „Mazlení mám ráda, naučíš mě to?”

„Všechno už dávno umíš, jen o tom nevíš, hlupáčku” usmála se s měkkým pohledem, který pomáhal. „Máme tu krásné hnízdečko, bude to fajn.”

Vzala za kliku a ocitly jsme se v kouzelné ložnici. Jako v pohádce. Zlaté, brokátové tapety, fialové závěsy a zrcadla. Do světlého koberce se nohy hebce bořily a ohromná nízká postel, osvětlená zlatavou září byla snad jediným kusem nábytku. Byla prázdná, kromě několika barevných polštářků a zářila drahým, hedvábným leskem meruňkového prostěradla.

Pavla mě objala a pomalounku jsem ustupovala pod lehkými, téměř nesmělými polibky. Když jsem ale za lýtkem ucítila matraci, v jediném okamžiku, rychlejším než bláznivý nápad jsem se vymanila a jako ještěrka unikla na hladkou, lákavou plochu. Uložila jsem se do hromádky polštářků, okouzlil mě dotek chladivého hedvábí a nedokázala jsem ležet v klidu. Strach byl pryč a dlaně nedočkavě projely od stehen až k prsům. Proč bych neukázala, jak se mi to líbí. Stála u postele a pozorovala mě skoro zamyšleně.

„Jsi hezká,” zašeptala možná jen tak pro sebe.

Pak mě ale odměnila tajuplným úsměvem a ruce váhavě uchopily okraj svetříku. Stejně nejistě jej zvedla vzhůru a odhalila ploché bříško a překvapivě velká ňadra, sevřená černou podprsenkou. Rozčíleně jsem zakňourala a uvědomila si, že mi srdce tluče v krku a že je to poprvé, co mě ženské tělo vzrušuje.

Svetřík odlétl stranou a jedna ruka sklouzla dolů, až pod sukni, abych mohla zahlédnout bílá stehna nad lemem punčoch a černé, krajkové kalhotky. Teprve pak, s divným, propichujícím pohledem začala uvolňovat zip. Držela sukénku a pomaloučku obnažovala, tentokrát už definitivně, ženské boky, průhledné kalhotky a štíhlé nohy.

Snad všechno zdůrazňovalo neobvyklou bledost těla. Dlouhé, skoro černé vlasy do půlky zad, svádivé prádlo i síťované, sexy punčochy. Toužila jsem být u té stydlivě odkrývané krásy blíž, ale nedokázala jsem přerušit magický a dráždivý obřad.

Hádala jsem, k čemu se odhodlá dál a asi mě překvapilo, když si rozepnula podprsenku. Překřížené paže i prameny vlasů zakrývaly výhled, pomalu stahovala ramínka, ale pak volné prsy vyklouzly a zahoupaly se nad břichem. Připomínaly mi ohromné kapky vody, u špiček nalité, těžké a dokonale oblé. Velké, tmavé terče bradavek se na té zářivé bělosti smyslně vyjímaly a nedokázala jsem od nich odtrhnout oči.

Přišly ale na řadu pružné kalhotky, které musela stáhnout až pod kolena, aby sklouzly dolů. Asi nejen zvědavě jsem ji pozorovala v předklonu, s visícími vlasy a ňadry. Když se napřímila, zůstal uprostřed bílého těla jen malý trojúhelník hustých, černých chlupů. Stála, abych si ji mohla prohlédnout, a využívala jsem toho. Celé tělo i všechny jeho části byly štíhlé a dlouhé. Snad jen kromě boků, které zdůrazňoval úzký pas a na ženu možná až trochu hubená stehna.

Opřela chodidlo na postel a pustila se do punčoch. Klín se trochu otevřel a to co jsem jen tušila, bylo vidět zřetelně. Kožíšek byl jen impozantní ozdobou, ale tam dole chyběl. Nahradily ho hnědé třásničky vykukujících lístečků. Rychle jsem si vybavila chabé dojmy ze sprch a šaten. Když jsem zabloudila pohledem do nahého klína, nikdy jsem nečekala a taky jsem se nedočkala ničeho zajímavého, nebo snad vzrušujícího. Dost ženských se neholí a kámošky z volejbalu jsou na tom stejně jako já. Takový hladký, rozpůlený bochánek, malá žemlička. Jen jednou na mě vystrčila sousedka v sauně nahatý zadek tak, že jsem se lekla.

Teď mě ale Pavla svou tajemnou jeskyňkou úmyslně dráždila a potajmu mě sledovala. Obřadně zvedla druhou nohu na matraci, shrnovala punčošku až ke kotníku a ten zvláštní květ uprostřed těla se pomalounku rozvíral. Jako vzácný vějíř.

S šatstvem zmizela i pomalá, soustředěná vážnost. Rozpustile, bojovně a na všech čtyřech vyrazila po postýlce a sápala se po všem, na co mohla dosáhnout. S chutí jsem přijala její hru a s předstíranou zarputilostí jsem uhýbala, kopala a bránila se v nevýhodné pozici na zádech. Líbil se mi pohled na dlouhá, rozhoupaná ňadra, vynořující se ze záplavy vlasů i prudké dotyky rukou. Zdálo se, že i ona prodlužuje okamžik, kdy mě definitivně lapí, aby se mohla dívat na zmítající se prsy a bojující nožky. Nakonec ale přiklekla k zadečku, vztyčila se, aby měla ruce volné a snadno pochytala kotníky. Stáhla mě pod sebe, zalehla měkkým, teplým tělem a zahalila svěží, tropickou vůní.

Líbání bylo opojné, hebkost uchvacující. Přivírala jsem oči, vrněla slastí a trochu jsem pokrčila nohu. Dokonale jsme si rozuměly. Sklouzla níž, objala mi dlaněmi ňadra, a když se dost vynadívala, dotkla se naběhlé bradavky jazýčkem.

Bylo to jemné pohlazení, ale zachutnalo jí to, vystřídala i druhý kopeček a za chvilku byly špičky pokryté chladivou vrstvičkou slin. Dráždivé kmitání jazyka vysílalo omamné signály, které mě málem zbavovaly vědomí. Občas byl silný, tvrdý a neúprosný, ale za chvilinku jen jemně kroužil, zálibně lízal a hladil. Nikdo to nikdy tak krásně nedělal.

„Opatrně… půjdeme ještě dál,” zavrněla vzrušeně, když jsem ucítila i ostré zoubky a zazmítala se náhlým přívalem bolesti a rozkoše.

Šly jsme dál, opravdu mnohem dál, ale o takových věcech se asi nevypráví.

Samozřejmě jsem ztratila kalhotky a pochopitelně jsem se styděla, mnohem víc než před klukem. Hrála si se mnou, váhavě i vášnivě. Dráždila mě děsně neslušnými, obdivnými slůvky. Otvírala mě, aby mohla být všude. Zkušeně nacházela tajná a potřebná místečka. Styděla jsem se, ale zároveň jsem chtěla být ještě nestoudnější. Bylo vzrušující, překonávat a lámat všechny zábrany, hradby a meze. Ukázat jí zblízka všechno, co jsem až do teďka úzkostlivě skrývala a po čem nikdo tak nádherně netoužil.

A poprvé jsem viděla vzrušenou ženu. S divokým pohledem, pootevřenými, vlhkými ústy, s rozházenými vlasy a dechem bojující šelmy. Moc se mi líbila. Poprvé v životě jsem ochutnávala s jejích rtů svou vlastní chuť, když jsem se v jejím náručí probrala ze slastného opojení. Byla prvním člověkem na světě, který mě vynesl až tam nahoru.

Taky jsem jí dokázala pomoct, opravdu jsem všechno uměla. Jen to ve mně zase trochu zaskřípalo, než se to zlomilo. Chvěla jsem se, připadala si hrozně nestydatá, ale ten třaslavý, nedávno skoro ještě neznámý pocit nebyl nepříjemný. Zvědavost se rychle měnila ve vzrušené zaujetí a nesnesitelnou netrpělivost. Dráždila mě mokrá horkost i vzduch, prosycený zvláštní, hustou a rozčilující vůní. A oči, naplněné nesmírným očekáváním.

Nedokázala jsem být jen jemná, ale když se ten zázrak stal, zaplavila mě prudká vlna něhy a nejlepším lékem na závratné štěstí bylo nádherné mazlení. Usmívaly jsme se, slastně vrněly a mňoukaly, jako přítulná koťátka v pelíšku. Dlouho jsme si špitaly tajné dojmy, hrály si s roztouženými tělíčky a znovu a znovu jsme se nenasytně milovaly. I dole v koupelně, v luxusním bazénku s průzračnou, vířící se vodou, na huňatém koberečku na břehu a znovu ještě pod hladinou, před masážními tryskami, v ostrém proudu, který nás naplňoval svou pěnivou silou a rozběsňoval k šílenství.

Byla by to krásná, dlouhá a vzrušující epopej.

K Pavle mě teď táhnul zvláštní, důvěrný pocit. Byla to náklonnost, které jsem se podvědomě bála. A líbilo se mi její tělo, ženské tělo. Když jsme dováděly a přetáčela se pod hladinou v pomalém, dráždivém přemetu, s vlajícími vlasy, dlouhými prsy a kožíškem mezi nohama. Když vylézala z bazénku a mohla jsem obdivovat zadeček, přecházející skoro neznatelně do štíhlých stehen. Já ho mám asi z té nešťastné gymnastiky zbytečně kulatý a nápadný. Bylo jí skoro třicet a byla dokonalá. Určitě jsou i ženy krásné, když se zadaří a trochu se o tělíčko pečuje.

Pozorovala jsem ji, jak se zamotává do osušky, urovnává pečlivě kartáčem vlasy a pouští fén. Sušila jsem se ručníkem a zmateně jsem přemýšlela, co bude dál. Naše pohledy se střetávaly jen v zrcadle, ale když vysoušeč vypnula a natáhla se k dózičkám s kosmetikou, dokázala jsem se na své vířící se myšlenky konečně soustředit.

„Jsem asi zamilovaná,” postavila jsem se za ní.

Nebyla moc překvapená a možná jen víc zvážněla.

„Bylo to hezké, sladké,” zadívala se do země.

„Mám strach, že to budu chtít pořád,” usmála jsem se, ale do smíchu mi vůbec nebylo.

„Trochu to přejde, neměla bys hledat v našich hrátkách opravdovou lásku,” zvedla konečně oči, ale byly smutné. „Líbila by se mi krásná milenka, bylo by snadné se teď sebrat, odjet, ale moc bych ti ublížila. Měla bys žít jinak a… a dnešek brát jako zajímavou zkušenost.”

„Jako nevinnou hru,” ušklíbla jsem se zoufale.

„Hru se vzrušením a rozkoší,” pokusila se o úsměv. „Hraje se pro radost ze hry, pro potěšení. Ne pro vítězství nebo prohru.”

Sledovala jsem, jak rozvěšuje osušky a vypíná bazén. Slušelo jí to a měla asi pravdu. Bylo toho na mě moc. Netušila jsem, že existuje tak příjemné mazlení, tak krásné zážitky. Kluci se vždycky snažili nějak jinak. Moc usilovně a taky asi moc rychle. Radost, kterou dá žena ženě, není rozhodně horší, je hodně jiná, možná sladší a opojnější, ale je škoda dívat se kvůli tomu na svět jinak. Nechci být lesbička.

A láska by to být teprve neměla. Když to budu brát jako hru, snad to přejde. Něco se zpřetrhá, něco se vytvoří. Každá hra je asi stavění a bourání, zkoušení, napodobování a hledání toho nejlepšího. Toho, co uspokojuje a přináší štěstí.

Dalšího pokračování jsem se vlastně bála a tak jsem si v obývacím pokoji oddechla. Zlatavá záře stojací lampy osvětlovala bílý klavír a Janu na otáčivé stoličce. Vypadalo to zrovna na nějaký americký folk. Na dosah, hned vedle kláves ležela sklenička a místo not se rozvaloval časopis s módou.

„Je to tu jako v saloonu,” pochválila jsem ji a fakt to bylo jako žánrový obrázek, zátiší pro melancholickou fotografii.

„Jsme ovšem na divokém východě a klavír je slušně naladěný,” usmála se, ale hrála dál. „A místo Jacka Danielse tu seženeš jen Becherovku a vaječný koňak.”

„A místo chlapa v propocený košili preluduje nahá klavíristka,” vyprskla jsem a všimla si, že Pavla to vzala oklikou a dorazila hned se dvěma sklenkami červeného.

Svůdně s nimi ťukla, odolat se samozřejmě nedalo a tak jsme se spokojeně rozložily okolo. Pavla na čalouněnou židličku a já jsem se jen opřela loktem o klavír. Musel na nás být překrásný pohled, tři Grácie na pořádném flámu.

Ukázalo se, že je po dešti a že Irena obhlíží ranč. Byly dvě po půlnoci, ale na spaní to ještě nevypadalo. Jana spustila starou baladu, která se výtečně hodila k nočnímu rozjímání a tak jsme se pohupovaly do taktu a snažily se trochu broukat. Bylo to skvěle odpočinkové, ale když klavíristka načala další skladbu, zadívala se mi mezi nohy a obličej se roztáhl v údivu.

„Kde se vzala ta spermie? Taková nádherná,” vybuchla smíchy a bylo po hraní.

Nic jsem nechápala a moc příjemné to nebylo. Bez mikroskopu nikdy nikdo žádnou nespatřil a kde by se tu teď navíc vzala. Ani Pavla mě před hloupým vtipkováním nezachránila a její nechápavý pohled se taky začal měnit v obdiv a nadšení. Musela to být hrozná legrace a tak jsem se radši preventivně usmívala, i když jsem nerada někomu k smíchu.

Byla to samozřejmě rozverná taškařice. Buchtička jako oblé tělíčko a vlnovka z chloupků nádherný ocásek. Ovšem taky skvělá záminka sklouznout dolů na koberec a projet se zálibně prstem v pokroucené pěšince. Bylo hned pozdě na všechna předsevzetí.

„Líbím se ti?” uslyšela jsem svůj roztřesený hlásek a zběsilý tlukot srdce.

Svezla jsem se k ní, nedalo se nic dělat. Strašně dlouho se zamyšleně dívala k zemi, trápila mě a váhala. Pak ale najednou zvedla veselý obličej a položila mi ruce na ramena. Byl z toho lehounký, opatrný polibek, opovážlivější škádlení, vášnivé objetí. A skvělé, dovádivé mazlení na hebké kožešině před krbem.

Ne ostych, dojetí a slzy v očích. Jana nabízela rozvernost, smyslný požitek a troufalé provokace. Povalovaly jsme se v měkounké záplavě a jen na chvilku mi blesklo hlavou, že ještě před několika hodinami jsem byla slušná holka. Teď jsem ale pochopila, že hříšné hrátky jsou báječně dráždivé, a když jsem nestydatá, tluče mi srdce vzrušením až v krku. Asi jsem už fakt taková.

Byla krásná, nestyděla se za to a klidně jsem si ji mohla prohlédnout. Dokonale štíhlé a pevné tělíčko, bez jediného chloupku a nádherná ňadra, která by krásně pasovala do sklenky na šampaňské. A tajná jamka pod bříškem, vlastně už ne moc utajená, takový necudný důlek na kuličky.

Převalila jsem se na ní a zase mne překvapilo, jak je to skvělé. Krásně to roztřásá blahem a láká k dovádění. Okamžitě jsem cítila, že se to ve mně zase probouzí. Doma i po malinkém potěšení spokojeně usínám, ale teď si tělíčko pamatuje sladké mučení a touží po dalším. Vstřícně odpovídá na každé dráždění, všechno je nějak děsně citlivé, větší, nateklé a stává se ze mě šelma, která se zběsile žene do dalšího dobrodružství.

Opřela jsem se o lokty a zadívala se jí do obličeje. Byl zajímavý a přitažlivý, klidně by mohl patřit nějaké modelce. V modrých očích plály veselé, divoké plaménky a hledala jsem nějaké závady, když jí už bude skoro třicet. Pleť byla možná trochu jiná, než jakou znám ze zrcadla, ale stejně krásná a dvě, tři čárky, které se rozběhly vedle očí, když se smála, mi připadaly svůdné a milé.

„Ďáblíku, otočím si tě naruby,” začala ale provokovat víc a bylo po myšlenkách.

A taky nebyla něžná. Prsty se rozběhly po zádech, drásala mě dlouhými nehty a nedalo se to vydržet. Svíjela jsem se rozkoší, když pomalounku přejížděla podél páteře, až dolů k zadečku a po bocích zase vzhůru. Občas se kočičí drápky na okamžik ztratily, aby mě nečekaně překvapily na tom nejšílenějším místě. Roztřásaly mě a udolávaly, ještě jsem nic takového nezažila. Vzrušující signály se sbíhaly do jediného místečka, tam doprostřed, jakoby celé tělo byla ohromná erotogenní zóna, která se mě snaží připravit o rozum.

Utíkala jsem a zároveň jsem se nabízela. Už se to nedalo zastavit. Roztoužené tělíčko si poroučelo a instinkt asi neselhává. Ztrácela jsem se pod náporem vášně a nevadila mi Pavla ani Irena, která si asi dala noční plavbu a vklouzla sem z terasy s mokrými konečky vlasů. Najednou toho ale bylo moc, rozvibrovalo mě zvláštní napětí a strnula jsem prudkým vzrušením. Takové malé, ohromující štěstí. Další báječné překvapení divoké noci.

Vzpamatovala jsem se a začala z toho běsnit. Přitáhla jsem si Janu pevně k sobě, když vsála do pusy bradavku a jazyk kroužil tak nádherně, že mě to přivádělo k šílenství. A nedošlo mi to, ani když malinko vytáhla zoubky a začala se v mém obětí zmítat. Ještě víc mě to rozdráždilo, dusila jsem ji a svírala. Jsem asi nenasytná. Pak ale stiskla dudlíček tak ostře, že to pěkně zabolelo. Honem jsem ji pustila. To se přece nedělá.

„Odskáčeš si to,” neopustila mě vášeň a vrhla jsem se na ní, abych jí tu drzost oplatila.

Ruku jsem přimáčkla na obličej a dosedla rovnou na ní.

„Budeš litovat… ďáblíku… pusť mne,” lapala ještě po dechu, ale provokovala a marně se mrskala v těsném sevření.

Pěkně to rozpalovalo. Tuhá, vlhká ňadra klouzala pod stehny a napadlo mě, že to dělá schválně, abychom si užily. Obličej byl pokřivený úsilím, ale vypadala pobaveně.

„Ty to vzdej,” navrhla jsem a pro jistotu ještě pevněji přišpendlila zápěstí pod koleny. „Nemáš žádnou šanci.”

Svíjela se ale pode mnou dál a snažila se za každou cenu vymanit. Její bojovnost to nezlomilo a skoro to vypadalo, že ji to vzrušuje. Stejně to má ale marné, klidně mohu přidat.

„Jano… to ne!” zaslechla jsem ale Irenu a tak jsem na ní honem mrkla.

Seděla u stolu, nad hrnkem něčeho horkého, kouřícího, měla skousnutý ret a znepokojený, napjatý výraz, jako když sleduje útok na domácí branku. Asi má strach, abychom si neublížily a v rozrušení si nás spletla. Moje soupeřka se namáhavě usmívala, s neobvyklou zarputilostí a sveřepostí bojovala prohranou bitvu, ale už přerývaně dýchala a zdálo se…

Něco se mi mihlo před obličejem, vrazilo prudce do ramen a než jsem stačila vykřiknout, letěla jsem dozadu, do děsivého kotrmelce.

Když jsem se vzpamatovala, seděla nade mnou Jana se zkříženýma nohama, jako Turek u svačiny a byla jsem v ní dokonale zapletená. Vypadalo to, jako když se pokouším o svíčku. Lýtky tiskla ňadra, mačkala mě k zemi, ale zadek se o ní opíral a nohy bezmocně trčely vzhůru. Teď mi ještě provlékla paže mezi stehny a chytila se za kotníky. Snad to ani nebylo nepohodlné, pokud jsem se nechtěla vymanit. Když jsem to zkusila, napnula jen trochu svaly a hned jsem si to ráda rozmyslela.

„Kanárka máme v kleci,” ušklíbla se mlsně, až mi přejel mráz po zádech.

Tak natěšeně asi vypadá kočka, když jí předhodí ptáčka k obědu. Když mi ale došlo, jak mě dostala, musela jsem ji obdivovat. Pořádně jsem ji podcenila. Švihnout nohou až nad hlavu, přesně zasáhnout a pak ještě lýtkem zachytit padající tělo. Kdyby se prala doopravdy, byla by to asi hrůza.

„Už budu hodná,” předstírala jsem pokorou, ale chvěla jsem se nedočkavostí.

Sešpulila rty a jemně foukla do horké mističky. Předvedla mrštný jazýček a sebevědomě pokukovala, jak se ubohý kanárek třese hrůzou. Nepospíchala, koukaly jsme na sebe a vzrušení mě začalo roztřásat. Věděla jsem, že to bude zoufale krásné, úplně mě to zničí. Přivede mě do pekla i do ráje.

Zběsile jsem vibrovala v pevném sevření. Všechno kmitalo, všichni bubeníčci bubnovali na poplach a ztrácela jsem vědomí. Bylo to nádherné a naříkala jsem. Přepadávala jsem přes okraj a řítila se do nebe…

Jen malinko mě nechala odpočinout. Znovu jsem se zmítala, sípala, že se počůrám, ale naštěstí nepřestala. Moc jsem to chtěla. Přitahovala jsem si ji za vlasy a vzlykala štěstím. Zase zářily hvězdy, všechno se třáslo a bubnovalo. Byla jsem na vrcholku zase.

Ležela jsem na kožešině, unavená a báječně spokojená. Něžně mě hladila a usmívající se, urousaný obličej s rozmazanou rtěnkou mne dojímal něčím důvěrným, nádherně intimním a spojujícím. Pomáhala mi vstát a vychutnávala jsem si krásnou slabost. Rozbouřené nervy ještě nedokázaly vstřebat všechen ten požitek.

Schoulila jsem se v sedačce, se sklenkou ledového grapefruitového džusu a váhavé ticho, vyplněné provinilými úsměvy jsme zase pomalu proměnily v báječné klábosení, oříškové hody a prostě správnou noční pohodu. Líbilo se mi, že jsem vyvedený ďáblík, že sex dokáže dávat takovou radost a že o všech těch kouzlech a zázracích dokážeme mluvit. A taky je fajn, že mám ještě co objevovat. Rozhodně ale ne teď.

Nabrala jsem si hrst oříšků a mandlí a přilákaly mě dveře na terasu. Byly už vidět tmavé obrysy zahrady, blížilo se ráno. Venku mě ovanul mě chladivý, svěží vzduch, rychle jsem vklouzla do vlhkých pantoflíků a zvědavě jsem se rozhlížela. Svítily hvězdy, ale obloha už bledla. A vzadu nad stromy se rýsovala silueta naší střechy, s mým oknem.

Radši jsem zamířila dolů do zahrady. Poskakovala jsem po kamenných dlažkách, abych se vyhnula promočenému trávníku, vyždímala jsem na židli zapomenutou osušku a zastavila jsem se u bazénu. Teplá voda sálala, ale plavat se mi nechtělo. Zrovna tady jsem včera večer stála a asi i mé svědomí se ohlédlo zpátky. Nebylo na tom vlastně nejlépe. Hodně jsem mu to zavařila.

Přemýšlela jsem o touze a těšení, které asi vždycky doprovází strach, obavy. O studu, který se u mě tak často mění na vzrušení. Každé napětí a rozčílení zase vystřídá skvělý pocit uvolnění, uspokojení a štěstí. Dnes jsem si užila všeho. Oříšky se někam ztratily, dlaň byla prázdná, ale našla jsem myšlenky a pocit, že se můj svět zvětšil. Dost jsem toho objevila.

Irenu jsem na terase málem přehlédla. Seděla na schůdku a vůbec jsem si nevšimla, že taky vyklouzla ven. Schoulila jsem se vedle ní.

„Už bude hezky,” zadívala se k obloze a opřela se o zábradlí. ”Bouřka všechno spláchla.”

Neuměla jsem nic říct a tak bylo ticho.

„Šla jsem se za tebou radši podívat,” přiznala se a po očku se na mne mrkla.

„Měla jsi o mě strach,” usmála jsem se a schovala obličej do dlaní.

„Silné zážitky, silné emoce,” objala mě lehce kolem ramen.

„Jsem ráda, že jsem nezůstala doma. Bylo by mi smutno, kdybych si jen představovala, jak je na světě krásně,” opřela jsem se o ní trochu.

V zahradě se probudil kos, začal si připravovat noty na ranní píseň, a když jsem si položila dlaň na její hřejivé koleno, roztřásla mě zima.

„Půjdeme už spát, je tu chladno,” poznala to a podala mi ruku. „Ukážu ti koupelnu.”

V obýváku jsme se rozloučily, osprchovala jsem se a Irena mi našla i zubní kartáček. Byla jsem už zase nějak nervózní a i ona začínala být nesvá. Když jsme vyšly do chodby, po několika krocích se zastavila.

„Víš, mám tu dvě ložnice. Můžeš jít nahoru, asi tam už nikdo nezavítá, ale můžeš spát i tady se mnou.”

Navrhovala jsem, že zalezu někam do kouta, na pohovku, abych neobtěžovala, ale chytla mě za ruce a vrtěla hlavou.

„O žádné překážení nejde. Postel je velká, to jistě chápeš… Otázka je jen, jestli chceš.”

Mlčela jsem a přemýšlela, jak to říct. Hrála si s mými prsty a trpělivě čekala.

„Ještě jsem s nikým nespala. A asi bych to ani nechtěla, jako s holkou, s ženskou a vůbec. Jestli ti to ale nevadí, tak budu ráda,” brebtala jsem asi nesmysly, ale kupodivu mi rozuměla.

Nabídla, že budeme spát spolu, aby nám nebylo smutno, a všechno ostatní si nechám pro svou opravdovou lásku. Bylo to skvělé, ulevilo se mi.

Ložnice byla velká a spojená ještě s nádhernou pracovnou. Bílý nábytek se báječně hodil k tmavomodrému koberci i k závěsům a drahé, modro-zlaté, brokátové tapety tomu dávaly ohromnou vznešenost. Největším šokem ale byla ohromná, luxusní postel. Skoro celá kulatá. Povalovalo se na ní jen pár polštářků a tři hedvábně lesklé, lehounké pokrývky. Posadila jsem se opatrně na houpavý krajíček a Irena se zastavila v rohu, před zrcadlem se sedátkem a poličkami s kosmetikou. Koukaly jsme na sebe.

„Budu se muset svléknout, nějak se mi do toho nechtělo,” prohodila zamyšleně ke svému obrazu.

„Jsi hezká,” špitla jsem odvážně a začala zkoumat postavu pod tenkým župánkem.

Viděla, že si ji prohlížím, ale nehýbala se. Statné, opálené nohy končily v půlce stehen a pak už je halila béžová, lesklá látka. Přecházely do kulatých boků, pořádného zadku a štíhlejší pas zdůrazňoval utažený pásek a možná i bohatá záplava dlouhých, vlnitých vlasů.

„Každá ženská vypadá líp v nějakém svůdném hadříku, ale mě už dokáže spasit jen župan,” pokrčila rameny a sáhla po voňavce.

Natáhla jsem se honem po hedvábné pokrývce a omotala jsem si ji pod ramena, jako lehké šaty. Když je někdo nahý mezi oblečenými…

„Ty se stydět nemusíš,” usmála se do zrcadla. „Taky jsem byla taková a byla jsem na to pyšná. Teď už je to horší a taky mi připomínáš dceru. Není to zrovna moc odvázaný pocit.”

„Ireno, ty máš dceru? Jak je to… přece… to je,” blekotala jsem rozčíleně a málem jsem z toho měla šok.

„Jasně, je skoro stará jako ty,” přišla ke mně, převrátila mě na záda a smála se. „Proč bych nemohla mít dceru? Myslíš, že lesbičky nemůžou mít děti?”

„No, ne, asi ano. Nevěděla jsem to,” nemohla jsem se vzpamatovat.

„Je to prosté, asi nejsem lesbička. Těch je moc málo. Mám manžela a dokonce už druhého. Žije v Emirátech, tady mu asi chybí sluníčko. Když to jde, jezdíme spíš někde po světě. A Denisa studuje už dva roky v Sydney, ukážu ti ji zítra na fotce,” pomáhala mi zase na nohy.

„To je skvělý,” polykala jsem úžasem. „Takže ženy se ti líbí jen tak trochu?”

„A jen některé,” ušklíbla se pobaveně, ale taky se zamyslela.

Vysvětlila mi, že v tom není žádná láska a city. Spíš jen takový kult těla a hlavně to, co osamělé ženě schází nejvíc. Zdálo se mi, že to asi budu po dnešku chápat. Holky mě nikdy moc nezajímaly, ale teď je v tom přinejmenším nějaká zvědavost. Třeba mi to bude vadit.

Přisedla si ke mně na postel a objasňovala dál. Půvabná žena je prý přitažlivá i sama pro sebe a těší ji zájem okolí. A obdivování krásy je přirozené a příjemné. Možná i touhou po kráse a obdivu je člověk tak výjimečný.

„A nemusí se chválit jen očima,” plácla mě s šibalským úsměvem do nohy.

„A skončí to sexem,” prskla jsem s nakrčeným nosem.

Zasmála se taky, ale moc s tím nesouhlasila. Spousty věcí prožíváme jinak než muži a většinou nám ke štěstí stačí důvěrná pohoda, klábosení, nějaký ten něžný dotyk a třeba hezká masáž. Takové to větší mazlení a dovádění je už vzácné, i když vzrušení je asi v každém a má velkou moc. I tady jim prý trvalo dlouho, než se k něčemu vyprovokovaly.

Chtěla jsem vyzvídat i o Pavle a o Janě, ale už se zvedla a šla ke skříni. Honem jsem hupla na matraci dál, ale málem jsem skončila na koberci. Všechno se pode mnou rozbouřilo.

„Je vodní. Nesmíš ji dráždit, nebo si to odskáčeš,” ohlédla se pobaveně, ale taky si rozvázala v pase šňůrku a stáhla župánek s ramen.

Byla v prádle, jestli se to tak dalo nazvat. Jen černé, průhledné krajky a provázky. Asi jsem zapomněla zavřít pusu, když se fantastické vnady zahoupaly v síťce, která nic nezakrývala.

„Jdeme spát,” připomněla mi s prstem na rtech a tak jsem s přemáháním zavřela oči.

Ta zmínka o posteli by určitě platila i o ní. A v zahradě už vycházelo slunce a zpívali ptáci.

Comments (0)

Subscribe to this comment's feed

Show/Hide comment form

Name

Website

Comment

smaller | bigger

Subscribe via email (Registered users only)

Write the displayed characters

Add Comment Preview