Na ten večer už asi nikdy nezapomenu. Při tom ten den vypadal pěkně. Pracovala jsem ve své kanceláři dlouho do noci. Jsem státní zástupkyně.znásilnění a podobně. Samozřejmě to nemohu před kolegy přiznat, ale nesnáším chlapy. Když se postupně seznamuji s tím co dokáží udělat nám,ženám, mám pocit,že jsou to zvířata. Ale vím,že to nesmím přiznat nahlas. Stačí,když si většina kolegů špitá o tom,že jsem lesbička. A mají pravdu, jsem. Co víc ještě k sobě říct???.......Je mě 36, snažím se pravidelně cvičit a tak mám poměrně slušnou postavu. A hlavně...jsem náramně pyšná na svá ňadra. Jsou to krásné,plné trojky. Tajně mě těší ty zoufalé pohledy kolegů, nadržených……..a při tom tušících,jak sou pro ně nedostupná.

Z mojí práce mě vytrhnul vyzvánějící telefon. Trochu mě to zarazilo, kdo může tušit,že jsem tu dnes zůstala do večera?

„ Halo???.......tady kancelář státního zastu…….“ Ani jsem to nestačila doříct a někdo na druhé straně mě přerušil.

„Dobrý večer, vím,kde je lampař. Jestli to chcete taky vědět,tak přijďte večer v 11 hodin do bytu 28 v Jilmové ulici,číslo domu 452. Sama…….“

„ Počkejte…já …..“ už jsem slyšela jen klapnutí. Ten chlap, alespoň se to zdálo na mužský hlas, tím jsem si byla jistá, zavěsil. Chvíli jsem nevěděla jak si to vlastně přebrat. Mohl to být nějaký vtip, nebo nějaký blázen. Lampař děsil spoustu lidí, a taky zvláštně přitahoval. Specializoval se na starší bohaté ženy. Pokaždé je nějak donutil vybrat větší obnos peněz. Pak si s nima nejspíš trochu pohrál. Ale největší hrůza je čekala potom……obvykle je připoutal na nějaké veřejné,ale zastrčené místo. Pokaždé v těch nejhorších čtvrtích. Obvykle je tam nechal připoutané nahé…….ponechané napospas komukoliv. Následovali pro ně příšerné hodiny a dny plné neustálého znásilňování od té nejhorší spodiny. Nevím podle čeho si rozmyslel,kdy zavolá polici a oznámí místo,kde je nechal……někdy den……ale také třeba týden.

Málokterá to přežila.

A pokud ano,stala se z ní blábolící šílená troska. Jenom ta představa toho,co si museli vytrpět,mě děsila. Přezdívku lampař dostal proto, že nejčastěji připoutával své oběti ke sloupu pouliční lampy. Své děsivé kousky už prováděl více než dva roky. Za tu dobu se stalo jeho obětí více než 20 žen. Přemýšlela jsem o tom telefonátu. Chvilku jsem se zasnila……jaká by to byla sláva, kdybych přispěla k jeho dopadení. Už jsem se viděla na titulních stránkách novin……a pak, zbavila bych svět takové kreatury. To stojí za trochu námahy. I když schůzka měla proběhnout ve smutně proslulé chudinské čtvrti, kam bych jinak ani nevkročila. Mrkla jsem na hodinky…mam hodinu čas. To je tak akorát. Odjela jsem domů. Musím se převléct. Nemůžu tam jet tak,jak chodím běžně. Byla bych mezi tou chamradí strašně nápadná.Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem na dně skříně vyhrabala staré Jeansy a tričko. Pod to jsem si vzala bílé spodní prádlo. Zhodnotila jsem výsledek v zrcadle……..vypadala jsem vcelku všedně. Akorát moje bujné poprsí se nedalo pod tričkem moc skrýt. Ale co, takových holek tam určitě bude spousta.

Auto jsem nechala v jedné z bočních ulic před tou čtvrtí. Bylo 22.45……mam to tak akorát. Když jsem vystoupila,tak jsem cítila trochu závan nějakého nepopsatelného strachu. Zaváhala jsem…co když to není nejlepší nápad tam jít sama……..ale hned sem si znovu představila svojí fotku v novinách. Rychle jsem svoje obavy zaplašila. Odvážně jsem vyrazila do prapodivné spleti uliček. Potkávala jsem cestou hodně divné postavy. Spousta prostitutek, narkomanů…děs. Snažila jsem se pokud možno splynout s davem. Občas jsem na sobě ale cítila upřené pohledy……..často mířící na mou hruď. Potkávala jsem nějakého bezdomovce……hrozný zjev…A najednou,plesk. Pořádně plnou silou mě ve chvíli,kdy jsem ho míjela plesknul přes zadek. Bleskově jsem se otočila a chtěla jsem na něj zakřičet. Ale.na poslední chvíli jsem to spolkla. Nesmím na sebe upozornit. Dusila sem s hněvem. Bytostně pleskání přes zadek nesnáším. Je to tak potupný. Zrudlá vztekem jsem se přinutila otočit a pokračovat dál. Konečně jsem došla k 452. Byla to temná,polorozpadlá ruina. Bože,jak v tomhle může někdo bydlet. Marně jsem hledala nějaký zvonek. Strčila jsem do vchodových dveří..sláva. Otevřeli se. Nahmatala jsem vypínač a rozsvítila. Mdlé světlo jedné žárovky osvítilo špinavou chodbu. Byt č.28 jsem našla v druhém patře. Zaklepala jsem.

Dveře se otevřeli a já sem vešla. Ani byt nebyl příliš osvětlen. Naproti mně seděl za stolem nějaký muž. Trochu mě zaskočilo ,když se za mnou zabouchly dveře a já si všimla, že u nich stojí dva další muži.

„Tak tě tady vítam,píčo.“ Nejenom ta slova, ale i ton hlasu mě zaskočil.

„ Co si to dovolujete?? Víte vůbec,kdo já sem??? „

Nedal se nijak zaskočit a hned mě pobaveně odpověděl. „ Vim. Seš moje nová kurvička na hraní……..a začal se smát.

„tak tohle ne…..takhle se mnou mluvit nebudete…...“ celá vzteklá se chci otočit, ale to už u mě stojí ti dva a chytí mě za ruce.

„ Puste mněěěěě…no tak…….“ Začíná se mě zmocňovat panika.

„Ale no tak.Přece si chtěla vědět,kde je lampař…….“

Na chvilku ve mně opět převážila naděje,že i přes ten ošklivý úvod to nakonec dopadne dobře. Ale hned jeho další slova mě šokovala…

„ Tak už to víš kde je..protože sedí naproti tobě“…….a znovu se rozesmál.

Šok. To je jediné slovo,kterým se dá vyjádřit můj stav po jeho slovech. Rázem mojí hlavou prolétli snímky žen doslova ušukaných k smrti. Příšerná představa. Zůstala jsem před ním stát doslova zmrazená hrůzou. To ho ještě víc pobavilo.

„ Ale,ale..no tak,kurvičko, neboj……..může to dopadnout i dobře. Když budeš poslušná a zaplatíš, tak si možná trochu zašpásujem a pak tě pustim.“

Pořád mě neopouští hrůza..“Vždyť.ty ženy.pak.pak jste je přivázal……a potom.“ Hrůzou sevřené hrdlo mě nedovolí to ani doříct.

„No jo,ale to byli neposlušný píči. Nechtěli platit a neposlouchali. Kdyby mně nerozlobili...tak bych je pustil. Takže si to hodně rychle rozmysli………..“

Neváham ani vteřinu a hned prohlásim,že budu poslušná a zaplatim,kolik bude chtít. Přiznam se mu,že mam kartu,z které mohu vybrat dost velký obnos. Chci mu hned říct i PIN, ale zarazí mě.

„ Ne.ne,kdepak. Ty penízky půjdeš vybrat sama. Nedaleko je bankomat. A my tě doprovodíme. To víš.je to tady taková podivná čtvr’t. „

Bez rozmýšlení souhlasim a tak jdeme k bankomatu. S úsměvem sleduje,jak k němu přistoupim a mačkam PIN. Najednou cítim,jak stojí za mnou……a začíná mě nepříjemně tlačit na bankomat.Bojim se nějak odmlouvat nebo odporovat. A tak sem natlačená břichem na bankomat.Ztuhnu,když ucítim,jak se na mě natlačí..a já přes kalhoty cítim na zadečku,jak ho má tvrdýho.

„ No tak...nepřestávej…vyťukej tam pořádnou sumu…ať vidim,jak si vážíš tý svojí píči“

Vyjeknu,když mě najednou zezadu zajede rukama na prsa…a pořádně zmáčkne.

„ Ne…..prosim.je…sou tu lidi………prosim“..ale netroufnu si mu v tom nějak bránit. Ale je vidět,že moje prosby jisou mu úplně lhostejný. Jenom zopakuje, že jestli nebudu naprosto poslušná, tak skončim u lampy. Ještě víc se na mě přimáčkne. Jsem úplně bezmocná. Najednou sundá svoje ruce z mých prsou. Na vteřinu si vydechnu……..abych poznala,jak sem byla naivní.

„Tak pičko, než vylezou peníze.tak si sundej podprsenku a hod jí mezi lidi…….ať z toho taky něco maj.“

Příšerný. Na chvilku váham,ale stačí když na mě trochu přitlačí tělem a hned zareaguju. Sáhnu si pod triko..a rozepnu jí. Pak si jí vytáhnu z rukávů a spod trička. Strašně se stydím…..ale přesto poslechnu a hodím jí do skupinky přihlížejících zevlounů. Ve chvilce je roztrhaná na cáry.

Mezitím vylezli z bankomatu peníze. Podala sem mu je, s naivní vírou,že tim končí moje trápení. Jak hluboce jsem se v tu chvíli mýlila.

„No vida……a máme penízky. Ted ještě odměnu pro diváky..“ A s těmi slovy mě najednou bez varování přetáh tričko přes hlavu. Tak,že jsem nic neviděla. Ruce zachumlaně v tričku mě držel nad hlavou.

„ Néééééé…………pusťte mněěěěěě“………..křičela sem. Moje ňadra byla úplně nahá,vystavená na odiv všem čumilům. Neviděla jsem je...ale doslova cítila jejich chlípný uslintaný pohledy. Pocítila jsem,jak mně od bankomatu natočil čelem k davu. Aby si,jak prohlásil,mohli všichni ty moje vemena prohlídnout. Taková potupa. Citim,jak mě postrkuje někam dopředu. Pořád mě silou drží přetažený tričko přes hlavu i s rukama. Sem úplně bezmocná. Slyším spoustu sprostých narážek na moje bujný poprsí. Najednou škubne a tričko ze mě úplně stahne. Než se vzpamatuju, tak mě jeho pomocníci čelem přitlačí k pouliční lampě…..a ruce mě okolo ní zacvaknou pouty.

„ Ne,prosim………Puste mně……Slíbil jste…..“ Hned mě se smích přeruší…….

„Mlč píčo……řekl jsem,že si zašpásujem. Tohle je,abys věděla,jak můžeš dopadnout, kdybys nechtěla poslouchat.“

Sem úplně šílená strachem. Okolo mě je srocený dav…….zjevně čekající jenom na první možnost,jak se na mě vrhnout. Okamžitě třesoucím se strachem slibujuže udělam cokoliv.

Se smíchem odpoví,že si mě hned vyzkouší……..a pokývne na nejbližšího bezdomovce.

„Hele..kamaráde…sundej jí kalhoty…….a ty drž čubko..nebo……“

Příšerný.Vidim,jak se ke mně blíží. Poznam ho. Shodou okolností je to zrovna ten houmlesák,co mě předtím plesknul přes zadek. Celá se otřesu,když ucítim jeho šátrající prsty na svém břiše. Rozepíná mě zip. Přitom se na mě zezadu doslova nalepí.

„Ááááááá…..ne…proboha to neeeee“ neubránim se křiku,když ucítim jeho ruku,jak mě zajíždí do rozepnutých kalhot. Jeho kostnatý prsty mě zmáčknou přes kalhotky…….příšerný. Úplně se třesu hnusem a odporem. Ale představa toho,co by následovalo,kdybych neposlechla,mě donutí to nějak vydržet. Slyším jak funí a mlaská u mého ucha. Pak začne kalhoty stahovat. Poslušně z nich vystoupím,když je stáhne na zem. Odhodí je o kus dál. Konečně mě nechá na pokoji a poodejde. Sem jenom v kalhotkách.

„ Tak čubičko..a ted si chci trochu užít já. Odemknu ti pouta,ale jenom pod tou podmínkou,že si klekneš a vykouříš mě ho. A nerozmýšlej se dlouho……“

Představa,že si ho vezmu do pusy je odporná. Ale nemam na výběr. Kývnu,že ano. Všechno lepší než šukaná u pouliční lampy davem prasáckejch bezdomovců. Nějak to musím vydržet.

Odemyká mě pouta, takže mě povolí jednu ruku. Na druhé ruce mě nechává pouta viset. Kleknu si před něj. Pokoří mě ještě víc tim,že mu ho musim vyndat z kalhot. To co vyndam mě poděsí. Je už tak velkej a tvrdej. Celá roztřesená otevřu pusu a vezmu do ní žalud jeho penisu. Je to tak odporný. Zjevně na tuhle chvíli čekal,protože najednou se vzepjal a silou mě ho natlačil až do krku. Šílený………nemůžu popadnout dech……áááááááááááááá. Zapře si mojí hlavu o sloup, a začne mě doslova šukat do pusy. Příšerně řvu…………nikdy sem nic tak šíleného nezažila. Celá se svíjím,jak nemůžu dýchat……..pokaždé,když už si myslim,že padnu do mdlob,tak na chvilku přestane a nechá mě nadýchnout. A pak mě ho znova vrazí až do krku. Jeho koule mě pleskají do brady a do krku. A pak mu v něm najednou zacuká……..a já cítim,jak do mě pumpuje horký sperma. Úplně se zalykam…….příšerný.Donutí mě všechno spolykat. Cítim se příšerně. Jako nějaká pouliční štětka. Tak potupená a zlomená. Po obličeji mě stékají slzy potupy a bezmoci.

„Tak píčo...byla si fajn…ale já myslím,že by bylo nespravedlivý,kdybych si užíval jenom já. Musíme myslet i na ostatní…..“ A s těmi slovy mě chyt za ruce a znovu připoutal k lampě. Proved to tak rychle,že jsem nestačila ani zareagovat.

„Proboha…co to……puste mně…….přece jste slíbil……“

„Ty seš ale kráva…přece nemyslíš,že mým slibům se dá věřit. Užij si to, pičko…..“

Při tom mě stáhl kalhotky do půli stehen a plesk přes zadek…….a já už slyšim jenom jeho kroky,jak odchází. Bezradně se rozhlížím okolo sebe. Na chvíli ještě lidi okolo váhají. Pak se osmělí ten humusák,co mě stáhnul kalhoty. Chytil mě hrubě za vlasy a donutil kleknout na všechny čtyři. Marně se snažim bránit. S rukama připoutanýma okolo sloupu pouliční lampy jsem bezmocná.

„ Neeeee,prosim,zavolejte policii…….já zaplatim vám.prosim.nechte měě……já nechci…neeeeeee“ Marně je prosim a zapřísaham.

„Áááááááá“

Příšerně zařvu,když ucítim,jak ho rve do mojí suchý pičky.Je pořádně nadrženéj a tvrdej…a tak přes můj odpor se mu ho podaří do mě narvat. Začne přirážet jako šílenej. Řvu bolestí a ponížením. Asi už nešukal hodně dlouho,protože se během chvilky udělá. Jenže to pro mě neznamená žádnou úlevu. Ve chvilce ho střídá další….a další…….Střídají se na mě pořád dál…….Nevydržim to v kleče a klesnu na zem. Je jim to jedno. Někdo přitáh starou deku,kterou mě vypodložili pod břicho..aby měli dobrej přístup k mojí pičce. Ani jsem nedokázala říct kolikátéj z nich to byl, kdo mě poprvé znásilnil do análu. Vzpomínam si jenom na příšernou bolest. Když se rozednívalo, byla už sem na konci sil. Pička i anál mě příšerně bolely a pálily. Z obou otvorů mě vytekalo sperma smíšené s mou krví. Ale všem to bylo jedno. Moje ňadra…..na která sem byla tak pyšná byla úplně zarudlá od tahání,štípání,pleskání a nevím ještě jakého mučení. Ani křičet už jsem nedokázala. V průběhu dne už se na mě nestřídali jeden za druhým, ale stále jich ještě bylo dost. Zmítala sem se ve chvilkových stavech vědomí a bezvědomí. Bylo to příšerné. Celý svět se mě smrsknul na penis a v mých dírách a v ruce,které mě hrubě osahávali. Nic jiného sem nevnímala. Všechny hrůzy,které jsem si dřív jen představovala,že ty ženy museli zažít, byly ve skutečnosti ještě o moc horší. Přestala jsem vnímat čas…….dokázala jsem rozlišovat jenom chvíle,kdy mně někdo šukal..a chvíle krátkého oddechu mezi tím. Teprve po třech dnech mě nalezla hlídka policie. Prý někdo neznámý jim zavolal. Samozřejmě lampař. Dlouho trvalo,než jsem se dokázala aspoň trochu dát dohromady. Přesto šílim,kdykoliv vidím jakéhokoliv muže. Ten večer a následující dny mě poznamenali na celý život.

Comments (0)

Subscribe to this comment's feed

Show/Hide comment form

Name

Website

Comment

smaller | bigger

Subscribe via email (Registered users only)

Write the displayed characters

Add Comment Preview